Po salcburském vzoru zkvalitnit prostředí a dostat sem víc lidí. To je můj plán pro Liberec, říká městský architekt Jiří Janďourek

20. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Janďourek

Jak citlivě a přitom účinně architektonicky konat v nesourodém městě, které nikdy nebylo královské, od dob dávno minulých se v něm mísily německé a české vlivy a které stojí ve stínu fenomenální stavby ještědského vysílače? To je teď největším úkolem libereckého městského architekta Jiřího Janďourka, s nímž ve Vizitce mluvil David Hamr.

„Liberec jsem vnímal jako město v dešti a mlze, kde se chodilo z kopce do kopce. Byl pro mě mnohovrstevnatý, neuchopitelný, špatně jsem se v něm orientoval,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý liberecký rodák, architekt, urbanista a také pedagog Jiří Janďourek.

02875102.jpeg

Liberec vnímá jako třaskavou trhavinu, která ale má svou pevnou kostru. A ta by se podle něj měla ctít. „Současné trendy jsou takové, že k městu se nepřistupuje jako nepopsanému listu. Jde spíš o princip doplňování, a ten bych rád jako městský architekt dodržel,“ říká s tím, že rád zmiňuje strukturu města Salzburg. „Je o polovinu menší než Liberec, ale žije v něm dvakrát víc lidí. To je můj cíl, zkvalitnit prostředí a dostat sem víc lidí. Volná místa městu tolik nesvědčí, proto se chci dohodnout, aby se stavělo ve městě samotném, nikoliv v okolních částech. A aby bylo dostupné i jinak než autem. Vnímám jako velké příkoří, že město, které bylo v 19. století železnicí spojené s Brnem, Vídní či Žitavou, dnes nemá po dráze spojení s Prahou.“

Těším se na moment překvapení

Ve funkci městského architekta by se rád držel několika zásad: nebýt úzkoprsý, řešit projekty komplexně a nebořit za každou cenu. „Dnes už se nestaví tak masivně jako v devadesátých letech, důraz se klade na zkvalitnění veřejného prostoru. Svoboda se transformovala v kvalitu a já bych ji rád obtiskl do ulic, na nábřeží, na náplavku, do cyklostezek či zelených koridorů,“ vypočítává. Od projektů, které se mu dostanou na stůl, očekává moment překvapení. „Vždycky se těším, že někoho napadne něco jiného, než by napadlo mě. Pokaždé si udělám analýzu prostoru, a když mě někdo překvapí, za jeho projekt bojuji a snažím se mu pomoci.“

Čtěte také

Jiří Janďourek vystudoval stavební průmyslovku, stavařinu a architekturu pak studoval na vysokých školách v Brně a Liberci. Zároveň ho lákala i hudební kariéra. Zkoušel přijímačky na dirigování na pražské AMU. Nevyšlo to, hudbě se ale stále aktivně věnuje. Na klávesy hraje v rockové kapele MCH Band a je také autorem hudby pro Sialská trojčata. Představení o slavných libereckých architektech Karlu Hubáčkovi, Miroslavu Masákovi a Otakaru Binarovi s úspěchem uvádí Divadlo F. X. Šaldy. 

Spustit audio