Plodný svár historika a kritika

26. duben 2003

Již od počátku profesní dráhy osciloval zájem literárního kritika, historika, bohemisty a rusisty Vladimíra Novotného (1946) mezi dějinami novější literatury a reflexí současné tvorby. Oba tyto póly se odrážejí i v jeho dvou nejnovějších knižních publikacích vydaných v pečlivé a vzájemně korespondující grafické úpravě nakladatelstvím Cherm.

Problémy a příběhy, nesoucí podtitul Od Puchmajera k Páralovi, obsahují 21 studií, většinou přednesených v průběhu devadesátých let na nejrůznějších literárněhistorických sympoziích a konferencích. Puchmajerův překlad libreta Kouzelné flétny, Stifterova románová sága Vítek, literární poutě K. H. Borovského a V. Mrštíka na Rus, čtyři Jungovy překlady Evžena Oněgina, pivní společnost a Z. M. Kuděj, schizofrenické juvenilie B. Hrabala, odraz kontroverzního přijímání Křesadlovy tvorby v jeho díle - to jsou alespoň nkterá z témat studií, jež nabízejí zajímavé průhledy jak na "problémy a příběhy psaní" známých i pozapomenutých literátů, tak na percepci jejich tvorby. Novotný si všímá zvláště proměn, ke kterým při přijímání a interpretaci literárních děl dochází s ohledem na politický a společenský vývoj. Vzájemně se prostupující změny literárního, společenského a estetického kontextu ho silně zajímají nejspíš proto, že právě ony nejvýrazněji ovlivňují nikdy nekončící proces hodnocení a přehodnocování uměleckých děl, tedy proces, do kterého jako kritik sám aktivně zasahuje.

Že je Vladimíru Novotnému bližší axiologický než řekněme "nezainteresovaně teoretizující" přístup k literárnímu dění, o tom svědčí další soubor jeho studií - Mezi moderností a postmoderností, nesoucí podtitul Úvahy o typologii české prózy z konce tisíciletí. Postmoderna pro něj v literatuře neznamená jako třeba pro prozaika Jiřího Kratochvila "hru na skutečnost", ale pluralistické nazírání na základní atributy literárního díla i na filozofické koncepty dějin. A tedy i přehodnocování hodnot a vznik nového kánonu literatury. Zaměřuje se především na autory, kteří do literárního dění vstoupili až po roce 1989, a na ty jevy a postupy současné české prózy, které pokládá za směrodatné pro další vývoj. Nezajímají ho příliš autoři, kteří dle jeho mínění podlehli pokušení medializace a jsou esteticky konformní (k nim kupříkladu řadí nejen P. Kohouta či M. Viewegha, ale také třeba již zmíněného J. Kratochvila či S. Richterovou), a zřetelně fandí - řečeno termínem Umberta Eca - "apokalyptikům" - v jejichž výrazově i názorově značně diferencované tvorbě lze nalézt jedno společné: nesouhlas s nynějším světem a odmítání integrovat se do něj (za všechny jmenujme alespoň Hnáta Daňka, Lubomíra Martínka, Ivana Matouška či Václava Kahudu). Přitom jejich tvorbu reflektuje spolu s jejich reflexí, tedy s tím, jak je hodnocena jeho kolegy kritiky. Hlediska, která uplatňuje na prozaiky, občas přiloží i k nim. A to pak neobstojí ani mnozí známí mediální matadoři.

Doufejme, že se případná polemika nesoustředí pouze na tuto "metakritiku" a nepomine otázku podstatnější: jak přetavit v nově se utvářejícím kánonu současné české literatury šaldovsky řečeno "nové vidění" (které svou "nezvyklostí" zároveň ztěžuje komunikativnost) v soubor živých hodnot sdílených čtenáři.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.