Písně vrbovýho proutku. Literárně-hudební pásmo z inuitské poezie
Do češtiny převedl inuitskou poezii v polovině šedesátých let třebíčský básník a výtvarník Ladislav Novák, který se pokusil zachovat bezprostřednost a syrovost původních textů. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Inuitská poezie shrnutá v souboru Písně Vrbovýho proutku okouzluje prapůvodní prostotou lidských hodnot, jež sdílíme všichni bez ohledu na to, k jaké kultuře na tomto světě patříme.
Všechny písně roděj se v člověku tam venku v tý veliký samotě. Hned tečou jak slzy až ode dna nešťastnýho srdce, hned zase vyskakujou jako rozpustilej smích z radosti nad životem a nad nádhemejma pláněma světa. Sami nevíme jak, ale s dechem k nám přicházej slova a tóny, který nejsou vobyčejnou řečí...
Eskymáci, nebo lépe Inuité, obývali po tisíciletí nehostinné severní oblasti Severní Ameriky, Aleutské ostrovy, Grónsko a Laponsko. Neměli psaný jazyk a až do 18. století téměř žádný kontakt s okolním světem. Velmi dlouho si proto udrželi tradiční způsob života a tak i písně, které začátkem 20. století sesbíral badatel Knud Rasmussen, jsou plné kajaků, harpun, oštěpů a útočících ledních medvědů. Ale i kvílejícího větru, strašlivé zimy, nemocí a hladu.
Související
-
Torquato Tasso: Já přišel se svým trápením. Literárně-hudební pásmo z veršů italského básníka
Z překladů a komentářů Jana Vladislava připravil Miloš Doležal. Účinkují Igor Bareš, Vojtěch Hájek a František Němec.
-
Ivan Diviš: Jedna loď (Laura Blair). Dobrodružná báseň o plavbě a ztroskotání
Ivan Diviš si rád čítával ve starých mapách. Když si jednou prohlížel řetězce ostrůvků zavěšených na jihozápadní okraj Aljašky, ten příběh před ním vyvstal hned napoprvé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka