Písně o slunci a temnotě v São Paulo a Rio de Janeiro

Po pádu vojenské diktatury v roce 1985 se navíc ukázalo, že ačkoliv karnevalová samba a bossa nova zůstávají celosvětovým symbolem Brazílie, neméně vlivná a originální hudba se provozuje i mimo centra Rio de Janeiro a São Paulo. Na severovýchod země, kde žije nejvíc černochů a kde tedy převládají africké vlivy, se například kdysi zaměřil finský režisér Mika Kaurismäki ve svých dokumentech Rytmy Brazílie: Moro No Brasil (2002) a Brasileirinho (2005).

V hudbě bývalé portugalské kolonie to dnes bzučí jako v úle a především mladí zpěváci si se světovým publikem pohrávají jako kočka s myší.

Debutové album Lero-Lero zpěvačky a skladatelky Luísy Maita se ihned stalo událostí letošního léta. Horoucím, nemanýristickým hlasem, svůdnými rytmy a fantastickou autorskou hravostí doslova omračuje. Osnovu tvoří samba s bossa novou, do níž Luísa zaplétá rytmus bojového tance capoeira, baile funk, soul, jazz a decentní elektroniku.

Seu Jorge, čtyřicetiletého černošského rodáka z favely Rio de Janeiro, předcházela pověst zázraku, ještě než vydal v roce 2005 první vynikající desku Cru. Má neuvěřitelný hluboký sexy soulový hlas ladící s jeho uchopením samby: rock, funky, třeskutý a jízlivý humor a náchylnost k neodhadnutelným nápadům. Na nové desce Seu Jorge & Almaz totiž předkládá v produkci Mario C. (Beastie Boys) skladby brazilských autorů a samba verze perel od Kraftwerk, Roy Ayerse nebo Michaela Jacksona.

Oba zpěváky vám představí Jiří Moravčík. Divadelní část připravila Kateřina Dolenská-Lešková.