Petra Matějová: Ke kladívkovému klavíru mě dovedl film Amadeus a láska ke klasicismu
Petra Matějová studovala hudbu v Praze, v Paříži i v Amsterodamu a učí ji mimo jiné i v Polsku. Už od mládí tíhla k hudbě klasicistního období, s nímž je úzce spjatý i zvuk kladívkového klavíru. Právě o hře na tento neobvyklý nástroj ve Vizitce hovořila s Ditou Hradeckou.
Mluví o sobě jako o klavíristce, kterou po interpretační stránce nejvíce zajímá repertoár od poloviny 18. století. Ke kladívkovému neboli hammerklavieru, nástroji poprvé postaveném roku 1698, ji to táhlo už na konzervatoři, kde preferovala právě hudbu spojenou s klasicistním obdobím.
„Dost možná, že mě někde v hloubi ovlivnil film Amadeus a dvousté výročí opery Don Giovanni,“ odkazuje na rok 1987, kdy coby žačka základní školy zaznamenala oslavy pražské premiéry opusu zástupce klasicistní školy W. A. Mozarta.
Kladívkovému klavíru ale propadla až po studiích moderního klavíru na HAMU během pobytu v Paříži. Na koncertě v Českém centru dostala po náhodném setkání kontakt na Patrika Cohena, špičku v tomto oboru. Hned další rok u něj začala studovat.
Čtěte také
Dnes je Petra Matějová tuzemskou průkopnicí ve hře na nástroj, který se od klasického klavíru liší jemnou mechanikou, zvukem i průzračnějším tónem. Hraje na něj sólově i v ansámblu a říká, že v České republice je třeba jej stále dokola popularizovat. Profesionálů, kteří se mu věnují, bychom tu – například na rozdíl od interpretů barokní hudby – napočítali na prstech jedné ruky.
Před 200 lety bych koncerty pořádala doma
Petra Matějová pro svou Vizitku vybrala mimo jiné i hudbu Clary Schumannové, klavíristky, skladatelky, pedagožky a manželky Roberta Schumanna, od jejíhož narození uplynulo loni 200 let. Tvorbě této ženy se Matějová koncertně se souborem Musica Florea věnovala loni a bude se mu věnovat i letos. Kvituje, že i díky trendu feministického bádání v hudbě se hudba Clary Schumannové opět dostává na pódia, a připomíná, že její tvorba byla kvalitativně zcela srovnatelná s kompozicemi mužských kolegů.
Dokáže si představit, jaké by jako klavíristka měla pracovní podmínky na začátku 18. století? „Moje pódium by pravděpodobně stálo v domácím salonu, kam by chodil stálý okruh posluchačů, a kdybych pocházela z movitější rodiny, možná bych studovala u Johanna Nepomuka Hummela a byla více vedena k improvizaci a skladbě,“ usmívá se žena, která si svůj kladívkový klavír na koncertech sama ladí. Potřebuje na to dostatek času, neboť nástroj je velmi citlivý na změnu teploty a vlhkosti, a také speciální ladící klíč.
Čtěte také
Ve Vizitce v jejím podání zazněla třetí věta sonáty A dur Václava Jana Tomáška. S odkazem na tuto nahrávku interpretka popsala zvyklosti snímání zvuku kladívkového klavíru; spíše než na umístění mikrofonů do otevřeného víka se sází na autentickou akustiku hudebního salonu. Například na ten na příchovickém zámku, kde vznikla právě tato nahrávka.
Na tvorbu rodáka ze Skutče a obrozeneckého skladatele Tomáška se v dubnu zaměří na konferenci Spolek malostranského hřbitova. Petra Matějová na ní taktéž vystoupí.
Jaké druhy klavírů má Petra Matějové doma a jak se její arzenál i profesionální hudební návyky změnily po narození synů? Jaký je její vztah k hudbě Ludwiga van Beethovena, jehož dvousté padesáté výročí narození si letos připomeneme, a kolik má v Polsku studentů kladívkového klavíru? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
