Petr Stančík: Strážce majáku osamění

8. duben 2020

Přečtěte si povídku českého spisovatele a dramatika, psanou v izolaci.

Marek Metal by byl šťastný mladý muž, kdyby nebyl štvancem touhy svých genů předat dědičnou informaci.

„Ty ženské tě jednou přivedou do hrobu,“ říkávala mu babička. „Najdi si nějakou slušnou a hodnou, lépe z vesnice nežli měšťačku. A té se drž.“

„Rád bych měl rád jenom jednu,“ odpovídal zkroušeně, „jenomže se strašně rychle zamilovávám. A ta nová se s tou starou obvykle nesnesou.“

Jako dárek k třicátým narozeninám Marek od kamarádů dostal poukaz na jednu hodinu zexu. Zex, čili zenový sex (zvaný též erotoplán), byl žhavou novinkou v oblasti konkubinálních služeb. Podle barevného letáčku přiloženého k poukazu zexová masérka v klientovi probudí jeho mužskou i ženskou podstatu a nechá je vzájemně pomilovat. Načež klient prožije trojnásobný orgasmus, který oznámí vesmíru úderem údem do připraveného gongu.

Metalovi to připadalo jako nesmysl, ale bylo mu líto zřejmě drahý poukaz vyhodit. Proto jednoho dne zavolal na číslo uvedené v letáčku a dohodl si zexovou seanci. V dohodnutý den a hodinu mu u dveří zazvonila nádherná exotická tmavovláska a představila se neméně exotickým jménem Zaruhi.

Zaruhi měla původně teplé místečko kněžky Chrámu věčného ohně proroka Zarathuštry v hornaté zemičce na úpatí Kavkazu. Jenže pak jistá těžařská společnost vysála zpod chrámu veškerou ropu a věčný oheň navěky uhasl. Od té doby si Zaruhi musela vydělávat na živobytí všelijak. Osud ji zavál až do české kotliny, a když dostala snadnou práci zexové masérky, snažila se mnohem víc než její kolegyně narozené na blahobytnějších místech zeměkoule.

Zaruhi splnila vše, co leták sliboval a Metal během hodiny udeřil do gongu třikrát. Přitom se do Zaruhi zoufale zamiloval a začal si objednávat její služby každý den. Během jediného roku utratil za zex všechny úspory, prodal prosperující firmu, luxusní dům, drahé auto i sbírku vzácných nálepek fezovek. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než si vzít Zaruhi za manželku, aby to měl zadarmo.

Měli krásnou svatbu na zámečku, který připomínal svatební dort. Stoly se prohýbaly pod tíhou vybraných lahůdek, šampaňské stříkalo z fontány a štědrá Zaruhi po obřadu zexuálně namasírovala oba svědky, všechny pozvané Metalovy kamarády, tchána a dokonce i pana faráře. Zoufalý Metal běhal po chodbách zámečku sem a tam. Ale ať se schovával, kde chtěl, všude slyšel ty vesmírné údery gongu.

Ještě o líbánkách svou ženu přistihl při zexu s instalatérem a jakmile řemeslník utekl, ze žárlivosti ji uškrtil. Nikomu nic neřekl, vyházel z mrazicího pultu všechno maso a uložil sem její půvabné tělo. Okolo mrazáku pak vybudoval ateistický oltářík, malebně nakupený ze Zaruhiných fotografií zasazených do ozdobných rámečků a jejích oblíbených předmětů: byla tu plyšová bílá krvinka; dále elektronická květina, jež začala zpívat pokaždé, když šel někdo kolem; vibrátor vybavený umělou inteligencí, který vyhrál cenu za nejlepší design. Mezi to nastrkal bezpečnostní LED svíčky a zapnul je v režimu „plamen blikající ve větru“.

Nazítří po vraždě, právě když se modlil u oltáříku, zazvonil zvonek. Za dveřmi stála Zaruhi, živá a zdravá. Metal leknutím omdlel. Když se vzpamatoval, dívka mu právě přikládala obklad na čelo. „Promiňte, nechtěla jsem vás polekat. Jsem Kamala a hledám Zaruhi. Jsme sestry – jednovaječná dvojčata. Nevíte, kde je? Už od dětství máme vzájemně propojené mysli a včera jsem měla takový divný pocit...“

„Nevím, asi někam šla. Umíte taky masírovat?“ Metal tušil, že to špatně skončí, ale láska přemohla strach a tak začal s Kamalou chodit. Po homeopatických dávkách si k němu přenesla všechny své věci a nakonec začala i vařit.

Jednoho dne se vrátil domů z práce a našel Kamalu, jak stojí před otevřeným mrazákem se zmrzlým kuřetem v ruce. „Zaruhi někdo zabil a nacpal ti ji do lednice,“ vzlykala. „Musím hned zavolat policii.“

„Lásko, nikam nevolej a já tě nechám jít,“ navrhl dívce Metal.

„Ale já přece nikam nejdu, miláčku,“ divila se. A pak: „Tvoje prsty na krku mě hrozně vzrušují.“ Byla to její poslední slova.

Uložil Kamalu vedle Zaruhi a sestry mu věnovaly poslední chladný polibek.

Dnes se Marek Metal jmenuje úplně jinak a dělá strážce majáku na bezejmenném ostrůvku na jih od Ohňové země. Jednou za čtvrt roku přiletí vrtulník, spustí na laně bednu a zase odletí. V bedně je sud petroleje do majákové lampy, soudek rumu, balík tabáku, krabice nábojů do pušky a hromádka časopisů plných fotografií nahých krásek. Teď už ví, že láska je nakažlivá choroba, kterou je možno vyléčit jedině přísnou karanténou.

Ty největší pravdy člověk pochopí teprve tehdy, když už mu nejsou nic platné.

Čeští spisovatelé v izolaci. Pro Vltavu teď píší o životě v karanténě
Zavřená literární centra, zrušené besedy i veřejná čtení… I čeští spisovatelé teď tráví dny mezi čtyřmi zdmi svých domovů. Právě oni ke své práci nepotřebují křídu, razítko ani zástěru. Jenže potřebují inspiraci, potřebují sledovat svět kolem sebe, aby na něj mohli reagovat. Jak ho vidí právě teď, v tomto výjimečném období? Oslovili jsme řadu z nich, aby si poradili s tématem V izolaci. Tak, jak to umějí jen oni, tedy slovy.

autor: Petr Stančík

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser