Petr Šourek: Upozornění na upozornění

Upozornění jsou dnes všude. Varování, že následuje něco, co by se nemuselo líbit a mohlo vyvolat nežádoucí reakci. Zejména tu alergickou.

Čtěte také

Petr Šourek: Odluka vědy od spásy

Papír snese varování tuny. Zbytky skořápkových plodů dnes potenciálně obsahuje všechno, co se jí. Dítě se může zadusit vším, čeho se dotkne. Libovolný email může být smlouvou. Před vším, za vším nebo na všem se donekonečna vypisuje, čím si odpovědný kádr kryje záda nebo spíš zádel.

Kdo dostane funkci, ventiluje fantasmagorická varování skrz hlasivky. Varuje dospělé posluchače, aby omylem nepozřeli skořápky ořechů, nezadusili se ventilem dětského bazénku, neuklouzli na klouzačce a nepovažovali jídelní lístek za mezinárodní ujednání o jaderných hlavicích.

A jako se každá muzika šíří ze zámku do podzámčí, až je z ní hudba lidová, tak nám i to věčné preventivní upozorňování pomalu zlidovělo. Setkávám se s ním v konverzaci zcela mimo úřední či obchodní kontext.

Čtěte také

Petr Šourek: Polarizace táhne k volbám

„Mám neortodoxní, černý humor,“ oznámila mi rovným tónem nádražního tlampače vysoce komunikativní slečna. V jejím hlase jsem nepostřehl stín ironie. Vážně mě upozorňovala na problémy, které bych mohl mít s jejím humorem – nebo spíš nedostatkem humoru. Své varování uzavřela nacvičeným hlášením: „Když něco myslím zle, tak na to předem upozorním.“

Trpím samovolnou představivostí. Měl jsem ji na to upozornit. Když přede mnou někdo něco vysloví, začnu si to představovat. Nedokážu to zastavit. Představuju si věci, které vůbec nechci. A tak jsem ji živě viděl, jak se ke mně blíží s tím hyperkomunikativním kukučem, aby mi tónem výchovné poradkyně sdělila: „Petře, co ti teď řeknu, myslím zle!“

Čtěte také

Petr Šourek: Zbabělý překlad

Chtěla mě ujistit, že ať plácne cokoli – neortodoxního a humorně černého nebo spíš surreálně stupidního, myslí to dobře, protože veškeré zlo, všechny její zlé úmysly a nehezké myšlenky jsou u ní pečlivě ohrazeny a označeny dobrotivým varováním. U téhle Mutterfigur jsem v bezpečí. Na rozdíl ode mě se má plně pod kontrolou. Bude na mě brát ohled i ve chvíli, kdy to se mnou bude myslet zle.

Systém preventivního varování – zdá se mi – přináší svým uživatelům jeden nesporně sporný benefit. Umožňuje jim, aby si udržovali krajně nerealistickou představu o sobě. Je to technika mravní homogenizace ad infinitum absurdum. Před sebou varující slečna mi tvrdila, že je dobrá jako svět po konci dějin, s reziduálním zlem ohraničeným v limitovaných mikroříších zla, které jsou odsouzeny k zániku. Tvrdila, že je anděl, který vás vždycky upozorní, že padá, a proto nikdy nepadne.

Čtěte také

Petr Šourek: Zákaz pes

Ale co když je už samo její varování myšleno zle? Upozornění na pád je samo pádem? A konec dějin je formou negativity, skrz kterou se dějiny vyjevují jako pokračující konce konců?

Bylo by to tak lepší. Unikli bychom ze soukolí rekurze, která je reálným problémem preventivního varování.

Jedna severoanglická asociace muzeí letos vydala Trigger Toolkit – příručku, jak v muzejních expozicích redukovat spouštěče negativních emocí. Autoři vypočítávají témata, které mohou ohrozit duševní rovnováhu citlivých návštěvníků: drogová závislost, živelní katastrofa, otroctví, bída… A protože jsou tyto hrůzy v příručce zmíněny, autoři před jejich výčet pohotově umístili varování s vykřičníkem, aby minimalizovali negativní dopad toho, že je vyjmenovali.

Čtěte také

Petr Šourek: Děti systému

Nehledejte v tom escherovskou hříčku, není to žádný optický klam. Z muzejního manuálu pouze komicky vyhřezlo, že každé varování zprostředkovává to, před čím varuje. Mravní homogenita se pokouší čistě negativně, formálně vymezit a omezit dosah toho, před čím varuje. Nic nepomáhá, že varující redukuje to, co vykládá, pouze na to, před čím varuje. Negativita to přenese – zpřítomní to jako nepřítomné.

Autoři příručky to udělali dobře a nemohli jinak. Před každým varováním musí být varování, že varuje před tím, před čím varuje, že varuje před tím, před čím varuje, že varuje…