Petr Pazdera Payne uvádí…

Petr Pazdera Payne: Epizodní role

15. únor 2019
Předchozí díl
Následující díl

„V povídce Epizodní role jde o můru, která se vznášela nad městem za války. Ne v noci, ale za dne. Takže to byla nikoli noční, ale denní můra,“ uvádí Petr Pazdera Payne svou prózu o jednom herci uprostřed války. Rozhlasovou premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Povídka Epizodní role je součástí souboru, jež jsem původně řadil pod souhrnný pracovní název Denní můry. Anglicky by to bylo Daymares, a jak jsem se dočetl ve Websterově slovníku, takové slovo vytvořené po vzoru slova nightmare vskutku existuje: poprvé je výskyt novotvaru daymare doložen u Charlese Dickense. Nicméně později jsem dospěl k názvu Děravým dnem do noci, který ukazuje obdobným směrem. Lze jej číst tak, že jde buď o děravé dno, nebo o děravý den, a tato dvojznačnost se mi zalíbila.

Jde o sbírku, soubor, seskupení či „souostroví“ povídek. A to poměrně krátkých povídek; těžko překonávám pocit, že bych neměl příliš dlouho otravovat (čtenáře či posluchače), a možná odtud se odvíjí můj sklon ke stručnosti a lapidárnosti. Když se dostaví nápad, začínám psát, myslím si ponejprv, že z toho bude novela nebo aspoň dlouhá povídka. A najednou šlus, konec – přestože se snažím chodit co nejdéle kolem horké kaše, přestože nepospíchám, programově usiluji o pomalost… V povídce Epizodní role se dokonce pokouším pozastavit volný pád tělesa, dříve než dojde k jeho fatálnímu dopadu.

Když teď hledám téma, které je pro text příznačné a které má ten text společné s některými mými jinými povídkami, napadá mě, že tím tématem je ztracená minulost, změněná tvář skutečnosti, propadnutí věcí do neexistence, takže vzpomínky už není o co opřít a od čeho odvíjet. Nejen čas je pryč, ale i prostor se propadá kamsi. A tu, jestliže došlo ke ztrátě kontinuity skrze hmotné svědectví krajiny, domů, předmětů, artefaktů a zejména lidí, nezbývá než vyprávět. Neboť je stále více toho, co neexistuje mimo naši paměť.

Nechci prozrazovat, oč ve vybrané povídce běží, neobnažím pointu, i když by se zas tak moc nestalo: mám naději, že můj text dává smysl i bez pointy. Dodám jenom, že je to jedna z mála povídek, v nichž se potýkám s nějakou historickou událostí. Nevznikla ale na základě rešerší, studiem doby a jejích reálií, alebrž spontánně vybujela ze zeminy nasycené příhodami a zkušenostmi tradovanými v rodině, z níž pocházím.

Účinkuje: Radek Valenta

Z autorova rukopisu připravila: Klára Fleyberková
Režie: Jaroslav Kodeš
Natočeno v roce 2018.

autor: Petr Pazdera Payne
Spustit audio