Petr Holý: Co je pro nás extrém, je v Japonsku běžné

Pomohl publikovat díla Jana Švankmajera, Karla Zemana, Jiřího Trnky, je v čilém kontaktu s překladateli a bohemisty. Ve Vizitce, kterou moderuje Pavel Klusák, shrnul i svou zkušenost s fantomy v divadle kabuki.

Petru Holému změnila život videokazeta, kterou mu v mládí poslala korespondenční přítelkyně z Japonska: poprvé na ní uviděl představení divadla kabuki. Rozhodl se je vystudovat, od roku 1998 pak žije v Japonsku. “Kabuki vzniklo v roce 1603. Je to divadlo velké akce. Skládá se z písní, tanců i samotného herectví. Charakteristické je, že kabuki hrají pouze muži, kteří ztvárňují i ženské role a podle toho se i líčí. Herectví se dědí z otce na syna: když se v rodině narodí dcera, jde dělat něco jiného. Je to uvolněnější divadelní forma než divadlo nó: vznikalo v lidových vrstvách, potýkalo se s kritikou ze strany vládnoucího šógunátu. Je to živé divadlo pro lidi. Pracuje s tematikou své doby: ale dokáže změnit jména tak, aby je nikdo nemohl napadnout."

A kdy zjistí mladý český teatrolog, že se v Japonsku už zabydlel a rozumí už skutečně slušně?

Když jdete v Japonsku na pivo a zjistíte, že rozumíte lidem, kteří si povídají u vedlejšího stolu.

O studiích v Japonsku, císařském páru, o hereckých hvězdách kabuki a tradičních výkřicích z publika; ale i o úspěších Jana Švankmajera, Karla Zemana, Muchovy Slovanské epopeje a další české kultury v Japonsku hovoří teatrolog a byvší ředitel Českého centra v Tokiu Petr Holý, který pro Vizitku také vybral výraznou japonskou hudbu včetně raritní archivní nahrávky vokální verze Dvořákovy Humoresky v japonštině.