Petr Fischer: Výběrový havlovský humanrightismus ODS
Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) se už nějaký čas profiluje jako následovník havlovské tradice politiky lidských práv. Končící návštěva lídryně běloruské opozice Svjatlany Cichanouské, která je Vystrčilovou iniciativou, navazuje na jeho předchozí návštěvu Tchaj-wanu.
Politika je řečí symbolů a gest, pochopil Vystrčil, a tak dělá to, co je mu vlastní: gesty naznačuje, jaký svět by měl být, jaký by si on sám přál. Propaguje tak hodnoty, za nimiž on a snad i jeho strana stojí. Právě v napětí mezi osobním a stranickým spočívá podivný paradox všech těchto gest.
Čtěte také
Nechme teď na chvíli stranou, že na domácí politické scéně Vystrčil klidně otevřeně podpoří politické aktivity pravicového populisty a pravomocně odsouzeného herního podnikatele Iva Valenty, což s lidskoprávními ideály moc dohromady nejde.
Paradoxní je nicméně už to, že havlovskou politiku lidských práv oživuje právě politik Občanské demokratické strany, která se v minulosti a často i dnes staví k „hodnotové“ politice velmi problematicky a zvláštně.
Zakladatel ODS Václav Klaus, jehož myšlení zůstává, jak se dnes populárně říká, v DNA této strany, lidskoprávní rozměr Havlovy zahraničně-politické aktivity kdysi nazval výsměšně humanrightismem a brojil proti němu, kudy chodil, protože zahraniční politika, jak ví každý politik vycvičený Kissingerovou reálpolitikou, přece upřednostňuje byznysový pragmatismus (v takové optice je pak i generál Augusto Pinochet nejprve ekonomický reformátor a až potom diktátor).
Premiér Petr Nečas z ODS v narážce na Havlův blízký vztah s buddhistickou duchovní autoritou dokonce mluvil o dalajlámismu, který zbytečně brání rozvoji obchodu s Čínou.
Nebezpečný morální kýč
Nic z toho by dnes asi Miloš Vystrčil ani současný předseda ODS Petr Fiala neřekli. V osmičlenném předsednictvu ODS ale sedí také europoslanec Jan Zahradil, který se havlovskému humanrightismu vysmívá podobně jako Klaus a stejně jako Nečas v něm vidí překážku k dobrému byznysu v Číně.
Čtěte také
Místopředsedou ODS je dnes další europoslanec Alexandr Vondra, který vidí svět právě jako prostor kissingerovské reálpolitiky, hnané dnes oživením radikálního pravicového populismu kritizovaných silných bílých mužů. Bývalý disident a Havlův přítel Vondra hodnoty lidských práv rád podpoří, ví dobře z vlastní zkušenosti, jak je to pro lidi odporující režimu důležité, ale udělá to jenom tam, kde s tím takříkajíc nebudou problémy.
Vystupovat proti diktátorovi Lukašenkovi problém není, podporovat Tchaj-wan také ne, když to dělali američtí trumpisté a pokračují v tom i bidenovci. Postavit se za lidská práva ve střetu o podobu demokracií v Maďarsku a Polsku, kde se prosazují nacionalisticko-náboženské ideologické postupy, to už se obránci klasického národního státu a pravicové politiky opravdových západních hodnot nechce.
Čtěte také
Ostatně neplatí to jenom pro Zahradila a Vondru, ale i pro předsedu Vystrčila. I jeho humanrightismus je výběrový, nebo si snad někdo pamatuje, jak Vystrčil bránil právo polských žen na potraty či svobodu tisku v Maďarsku? Možná, že jsem hlas pana předsedy Vystrčila pouze přeslechl… ale slyšet nebylo opravdu nic.
Předseda Vystrčil je nicméně v politice lidských práv podobně výběrový jako kdysi Václav Havel. Kupříkladu k palestinské snaze po osvobození z izraelské okupace se stavěl Havel vždy silně „proizraelsky“, bombardování Iráku či Bělehradu se lidsko-právně také neřešilo právě snadno a černo-bílá hodnotová morální optika tu moc nefungovala.
Vysmívaný i vzývaný humanrightismus má zkrátka své limity a jako univerzální princip funguje jen tehdy, je-li používán (sebe)kriticky a s odstupem k vyzdvihování vlastní morální výtečnosti. Miloš Vystrčil ale už možná ví, jak nebezpečný je v politice morální kýč.
Každopádně za to pozvání Svjatlany Cichanouské díky, pane předsedo!
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.