Petr Fischer: Ve sporu o Bátoru nakonec nejde o neshody mezi liberály a konzervativci
Je v tradici českých prezidentů, že se perou za lidi nespravedlivě stíhané. Vystoupení Václava Klause na obranu Ladislava Bátory, který se nestane náměstkem ministra školství, neboť před pěti lety, jak sám říká, provedl „okázalé gesto nesouhlasu“ s málo vlasteneckou politikou ODS a kandidoval jako nestraník za ostré nacionalisty z Národní strany, má patřit do této linie.
Prezident se bere za právo na názor, a to by mělo být v demokracii posvátné. Při bedlivějším ohledání Klausova vystoupení se ukazuje, že situace je složitější. Prezident nevystupuje kvůli principu, nýbrž proto, že je napadán člověk, jenž je mu názorově mimořádně blízký.
Sblížení jde tak daleko, že Bátora cituje prezidentovu dikci i novotvary (např. humanrightismus a další), hlava státu se zase ztotožňuje s Bátorovými konzervativní názory vylučovacího typu, „raději Konfucius než Rousseau“, „raději Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu“ (slovo ničitel dodal k Bátorově výroku prezident). Prezident nebrání Ladislava Bátoru, ale sám sebe, svůj uměle vytvářený, konzervativně vyhlížející svět.
Ani na tom by nebylo nic zlého. Kdyby se prezident a pan Bátora v boji za udržení a obnovu konzervativního světa nedopouštěli záměrného snižování a zostouzení názorů druhých a kdyby neprojevovali zvýšenou míru slovní agresivity a neúcty.
Pokud by prezident bojoval za principiální právo na svobodu výpovědi, musel by přece vystupovat i na obranu umlčovaných ekologických aktivistů, kteří také mají právo říkat, co chtějí, aniž by je kdo zesměšňoval oblíbenou prezidentovou nálepkou ekologista, tak jako jiní křičí na Bátoru klerofašista. Bylo by to v souladu s voltairovským heslem: „Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je mohl říkat.“
Prezidentský postoj je, zdá se, přízemnější: „Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, a bude jen dobře, budou-li zesměšněna a neslyšena.“ Pokolikáté už prezident někomu vyčítá, že omezuje názory druhých, přičemž obratem dělá totéž, když vlastní verzi světa přisuzuje jedinečnou pravdivost?
Ve sporu o Bátoru nakonec nejde o spor liberálů s konzervativci, ani o „ideologii politické korektnosti“, která nám dle prezidenta zabraňuje pojmenovávat věci pravými jmény. Hraje se o obyčejnější, důležitější hodnoty. Třeba o slušnost a úctu.
