Petr Fischer: Úzkostná jistota čili jen si tak trochu písknout
Pozdně moderní doba se vyznačuje nadbytkem dat a analýz, které jsou k dispozici on-line. Potřebujeme je najednou k životu stejně jako rádio v kuchyni. Rádiové vysílání, hudba nebo mluvené slovo vytváří domácké prostředí, pocit jistoty ve vymezeném prostoru, ve kterém se momentálně pohybujeme.
Podobně nekonečná data a jejich analýzy poskytují iluzivní jistotu, že svět máme v rukách, že ho ovládáme, protože mu analyticky rozumíme. Dokonce rozumíme jeho pohybu v každé vteřině, takříkajíc on-line.
Čtěte také
On-line existence má ale také své nevýhody. Svět se totiž neustále děje, tedy mění, a na on-line vnímání to vážně dopadá. Změny a těkání sem a tam se množí, kumulují, až vytvářejí stres, který končí úzkostí ze změny. Strachem z toho, že se zase něco změní k horšímu, přijde nějaká krize, upadneme do dalšího žalu, jenž je depresivním důsledkem prodlužované úzkosti.
Krásným příkladem jsou on-line aplikovaná ekonomie a sociologie, které média zjednodušují do denních reportáží, v nichž lidé šetří, utíkají ke spotřebním náhražkám, bojí se investovat, ale i spořit, protože sotva tak vyjdou. Předloni nic neušetřilo 32 procent domácností, letos už 38 procent, jenže ceny energií zase padají dolů, takže možná bude o trochu líp, i když nájmy určitě dolů nepůjdou, a je lepší počkat.
Vypnout svoje analýzy
Čtěte také
Občané tak čekají podobně jako Česká národní banka, sledují čísla létající sem a tam a v duchu věří, že to všechno nějak, snad dobře, dopadne. Kdo by si v tomto věčném on-line napětí nemyslel, že jsme v permanentní krizi?
Pár procentních bodů dolů je v počtu domácností vlastně velmi malé číslo, ale když se řekne propad, zvyšuje se negativnost vnímání takové informace. Když se to děje na denní bázi, dá se těžko ubránit rostoucí negativitě. Civilizační neuróza nárůst krize opticky zvětšuje, takže každé drobné zhoupnutí se považuje pomalu za katastrofu.
Zbavit se této těkavosti nemohou ani politici, kteří na základě neurotických on-line informací reagují na neurózu obyvatel, kteří žádají okamžitý on-line zásah od politiky, která nutně také těká sem a tam stejně jako všichni. Kruh se uzavírá – úzkostná společnost plná strachu z dění se propadá do sebe.
Čtěte také
Jistě, je to trochu přehnané, ale realita je z velké části taková. Přeháním jenom proto, abychom si toho všimli. Aby nám došlo, že nemůžeme řídit svět v každé vteřině, že změna je spíš známka života než sociální katastrofa a že vejce za šest a máslo za šedesát nejsou cenovky chudoby, na všechno opravdu není potřeba vědecká analýza, protože ta, jak známo z písně slovenské punkové kapely Slobodná Európa, dokázala…víte co.
Dostáváme se pak do směšných situací, kdy se v médiích vážně radí, jak při rýmě smrkat a vlhčit dýchací cesty, jak otáčet termostatem nebo zda větrat rychle, nebo pomalu, aby nebyla zima, nebo že když bereme třicet, nemůžeme jen tak každý měsíc vydávat třicet pět.
I on-line komunikace potřebuje filtr a vypínání, jinak ztrácí onu roli rádia, které vytváří jistotu. Přesněji řečeno, úzkost ze změny je odvrácenou stranou jistoty, že máme svět ve svých rukách a že ho můžeme rozumně řídit. Nekončící on-line analýzy se nakonec stanou neurčitým hučením, z něhož zůstává buď pozitivní, ale většinou hlavně negativní emoce.
Jak z toho ven, jak se zbavit permanentní úzkosti a žalu? Zkuste někdy vypnout svoje analýzy a zkuste si v kuchyni jen tak na chvíli zapískat…
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
