Petr Fischer: Šlehačkový summit
Mediální orgie kolem neformálního summitu evropských lídrů v Praze vytvořily dojem, že Pražský hrad zažil nějakou obrovskou přelomovou událost, v jejímž centru stojí česká politika. Podobně to vypadalo po první pražské návštěvě Baracka Obamy, na níž americký prezident přišel s nápadem na další jaderné odzbrojení, stejně opulentně vypadala následná pražská schůzka Medvěděv Obama, kterou moderoval prezident Václav Klaus.
Pocit, že jsme v centru světové politiky, převážil skutečné politické výstupy, tak jako obrazy odstřelovačů, policistů, novinářů, jídla, pití, neformálních vtipů, gest a další znaky řeči těla měřené na vteřiny a kdo ví, co ještě, překryly nulové dohody zúčastněných politiků.
Čtěte také
Většina lidí si bude ze summitu více pamatovat přirozenost a selfie krásné finské premiérky, jejímuž půvabu se s lehkým sexistickým nádechem na sociálních sítích pečlivě věnovala i řada komentátorů, než politické návrhy na řešení energetické, inflační či migrační krize.
Summit možná zvýšil sebevědomí české politické scény a místní veřejnosti, ale byl spíše mediální předváděčkou, přípravnou schůzkou ke skutečným jednáním. Je výtečné, že česká vláda dokáže svého předsednictví EU tak báječně diplomaticky využít, a je to ještě zásadnější pro českou politickou veřejnost, která konečně vidí, že jsme jako respektovaná země v hlavním proudu evropské politiky, bylo by však iluzivní z toho vyvozovat, že v Praze se děly převratné věci, které pohnou blízkou historií.
Poslední velký summit prezidenta Zemana
Symbolické zisky zcela převáží zisky diplomatické a politické, tak jako pro Pražany bylo hlavní vidět naživo řečnit prvního černošského amerického prezidenta hned vedle sochy Tomáše Garriguea Masaryka než to, jak smysluplné Obamovy návrhy na jaderné odzbrojení byly. Ostatně dnes je nedokáže nikdo ani reprodukovat, natožpak aby měly nějaký reálný politický dopad.
Čtěte také
Méně je skoro vždy více, což platí zejména pro mediální obrazy, kterými jsou moderní lidé zaplaveni. Jejich radostné zvětšování je téměř vždy zároveň přiznáním, že k meritu věci není moc co říct a nestojí vlastně ani za takovou pozornost. Našlehaná mediální pěna je krásná a chutná všem, nejvíce pak samotným šlehačům, ale pod ní je i většinou příliš málo podstatné politické krmě, aby se šlehačka nebrala jako přehánění a překrývání jistého druhu politické prázdnoty.
Není vyloučeno, že to platí i o nedávném pražském summitu, který zřejmě jednou nevejde do dějin jako přelomové setkání evropské politické elity, která konečně začala aktivně přemýšlet o krizi Západu, nýbrž možná pouze jako poslední velký summit prezidenta Miloše Zemana. Z tohoto hlediska je to jistě velká událost, o tom ostatním lze pochybovat.
Ale kdo ví, třeba se v Praze česká diplomacie skutečně nadechla k velkému návratu do centra Evropy, jejíž směřování bude Česko nyní spoluurčovat více než kdykoliv předtím. Snad o tom média časem budou informovat bez zbytečné šlehačky a zdobení. Korpus je základ dortu, bez něho je šlehačka jen pomíjivá vzdušná pěna.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
