Petr Fischer: Politici v každém režimu nesou za své činy odpovědnost

24. leden 2011
Ozvěny dne

„Vážený Leonide Iljiči, s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením…“ Tak začíná proslulý zvací dopis, který konzervativní křídlo Komunistické strany Československa předalo Leonidu Brežněvovi, jenž ho později využil pro vnější legitimizaci vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968.

Tento úvod je mnohem důležitější než celý zbytek textu, v němž Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak slibují, že za udržení socialismu proti pravicovým tendencím „budou ze všech sil bojovat vlastními prostředky“, a dodávají, že „v případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc“.

Onen zdánlivě neutrální začátek textu je totiž zároveň přiznáním, že i zmiňovaná pětice mužů z nejvyššího vedení strany si byla dobře vědoma, že dělá něco velmi podivného a pochybného, když se snaží změnit situaci ve vlastní zemi za pomoci velkého a mocného souseda. „S vědomím plné odpovědnosti…“ – co jiného to znamená, než že autoři takzvaného zvacího dopisu dobře věděli, že to, co provádějí, je de facto velezrada, přestože v jejich očích šlo o legitimní záchranu věci socialismu.

Originál zvacího dopisu bohužel nebyl vyšetřovatelům z Ruska vydán, bezprostřední svědci události povětšinou zemřeli a poslední žijící svědek Vasil Biľak popírá, že by kdy nějaký dopis napsal, ačkoli se o něm zmiňuje ve svých pamětech. Nepřízeň dějin, zdá se, ale snažil se někdo dějinám pomoci?

Ani česká, ani slovenská strana nevynaložila tolik úsilí, aby se k důležitým dokumentům dostala a celou věc projednala včas. Se zastavením trestního stíhání Vasila Biľaka se tak znovu vrací podivná pachuť spojená s celkovou neschopností či neochotou soudit a odsoudit zločiny minulého režimu, s neochotou soudit sami sebe.

Naštěstí zůstává úvod zvacího dopisu, který je soudem symbolickým, soudem, který zúčastnění už dávno vykonali sami nad sebou. A je úplně jedno, že svůj čin později zapřeli. Toto memento skutečné spravedlnosti má výhodu i v tom, že není omezeno na komunistickou minulost, platí totiž univerzálně. „S vědomím plné odpovědnosti“ – věta, která implicitně stojí před každým politickým činem, se musí politikům neustále připomínat a podle ní jim měřit.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

Více z pořadu