Petr Fischer: Česká euroschizofrenie

Jde to dost těžko, když přes 80 procent českého vývozu míří do zemí Evropské unie, nejvíce tam, kde se platí eurem, a dvě třetiny českého dovozu pochází rovněž ze zemí EU, což se po přesměrování toku energetických zdrojů od Ruska k EU ještě výrazně zvýší.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Koruna sílí, euro se vzdaluje

Ekonomické diskuse o euru jsou zkrátka dávno víceméně zbytečné, protože argumenty proti zavedení eura budou vždy jen pokusem za každou cenu nějak podložit to, že se nám do eurozóny nechce z jakýchsi staromódních národně-vlasteneckých, symbolických důvodů.

Existují národy v Evropě, které tradičně svou etnicko-dějinnou příslušnost vyjadřují mnohem silněji, dokonce se zbraní v ruce, jako například Chorvati, přesto do eurozóny vstupují, což je pro Česko ta nejlepší pobídka k tomu, aby tak učinilo také.

Falešný národní sentiment

Přechod k euru beztak probíhá a bude dál probíhat samovolně. Od letošního roku i největší automobilka v Česku, Škoda Auto, vede všechny své operace v eurech. Českých „europodniků“ v tomto smyslu obrovsky přibývá, což má své již výše uvedené praktické důvody. Když téměř veškeré zakázky a další obchody realizujete v ekonomické oblasti společné evropské měny, není důvod je provádět v korunách.

Čtěte také

Urychlit vstup Česka do eurozóny? Ne. Kurz je tlumič a v období dramatických eskalací je lepší ho mít větší než žádný, říká ekonom Singer

Zvláště, když hrozí kurzové a úvěrové riziko jako dnes, kdy centrální banka nechce proti rostoucím cenám dál zvyšovat úrokové sazby a snaží se snižovat inflaci intervencemi ve prospěch koruny, která je už pod 24 korunami za euro. Vývozci se tak dostali do velmi nepříjemné pozice, protože jejich zboží prudce zdražuje. Odhady mluví o tom, že tímto způsobem české podniky a celá ekonomika mohou přijít až o 130 miliard korun. Pro představu, jde zhruba o polovinu výdajů Česka na školství.

I pod tímto tlakem centrální banky přibývá podniků, které vedou svůj byznys v eurech. Česko tak de facto už přijalo euro, ačkoliv de iure jsme měnově suverénní země. Ve skutečnosti je to pouhá hra na suverenitu, neboť eurový obchod tvoří podstatu, pevné tvrdé jádro české ekonomiky. Centrální banka svou dnešní politikou spícího brouka příklon k euru víceméně podporuje, což je paradox, protože Bankovní rada ČNB zjevně není převážně proeurová instituce.

Čtěte také

Petr Šabata: Proč mudruje Česko o přijetí eura už osmnáct let

Ať už tedy politici a centrální bankéři chtějí, či ne, velká část české ekonomiky probíhá v jiné měně, než je ta česká. Ekonomický pragmatismus tedy veškerou debatu o euru vyřešil, teď už jde jen o politické přesvědčení lidí. Nejen těch, co zemi měnově a politicky řídí, ale i těch, kteří platí v obchodech a spoří dál v korunách. Skoro milion Čechů, kteří jezdí do Chorvatska, si na europrovoz o prázdninách dávno zvykl. Je jen otázkou času, kdy tento stereotyp tito lidé přenesou i domů a řeknou si o měnovou změnu.

Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Momentálně jsou ale proti zavedení eura tři čtvrtiny českých občanů. Ekonomické důvody v tom nejsou, když podniky, tahouni české ekonomiky, která je mnoho let majetkově a provozně spíše evropská, žijí dávno v eurorealitě. Současná a minulá vláda se neshodnou v ničem, až na euro – nechtějí ho. Není to ekonomicky výhodné, tvrdí ODS i ANO. Obě strany, které tolik myslí na české firmy. Politici nechtějí přijít o moc, a tak podporují v občanech ve vztahu k české měně falešný národní sentiment. Názorová a praktická schizofrenie se tak stává typickým českým národním rysem i v ekonomice…

Autor je komentátor časopisu Euro