Petr Borkovec: Březnová jazyková poradna. Jak vám mohu pomoci?

31. březen 2022

S novým jarem je třeba obnovy. Nový boty, umejt vokna, prořezat hrušeň, vyčistit trubky čehokoli, natřít poličku, vyvětrat plíseň a vlepit pořádnou pusu správným směrem. Nabrousit strašně tupý nože. A trochu si profouknout slovník – po zimě jeden mluví jako prase!

Navíc – jak tak všechno bobtná a petrklíč probíjí tající sníh a keře jsou ještě holé a nabízejí průrvy a průhledy, v nichž se věci světa lesknou jako hedvábí – podivná slova se jenom rojí. Známe je i neznáme; mluvíme jimi i nemluvíme. Stačí chvilku zírat do pámelníku (plného loňských zrezivělých kuliček) a už to frčí: průklest, prořezávka, probírka, pročistka, protrhávka, prostřihávka, prutovník, průsek…

Čtěte také

A tváří v tvář dubnovému počasí, v němž obličej osychá, mokne, osychá, mokne, se jako nesrozumitelné věštby psané nerozluštěným písmem vynořují neplatné pranostiky, strašidelná přísloví, černočerná rčení. Duben-li hřmí, slepá do vrat trefí.

S velikonoční větrnou přeprškou přicházejí „etymologické záchvaty“ – jarní lidé bůhvíproč najednou chtějí vědět, kde a jaký má původ to, co jim vychází z pusy, když se zrovna neládujou malovanýma vajíčkama. To jsou novinky! To je najednou starostí o mateřštinu! Ať žijou zelené výmladky! Ať žijou vystrčené růžky medvědího česneku! Etymologické heslo je v raném, ještě chladném jaře nejkrásnější osmiveršovou básní! A slavní etymologové Josef Holub, Václav Machek a Jiří Rejzek – autoři etymologických slovníků češtiny – jsou zjara většími básníky než Holan, Seifert a Halas.            

Průlina

Nář. prolina (od Ještědu u Světlé) je místo,
kde při tání se sníh ztratí nejdříve;
kotlina v lese, jinde průsek v lese;
spis. štěrbina, dutina. – Slovo domácí,

ale málo jasné. Asi totožné s p. przelina,
u nás zřejmě prělina = místo vypařené,
opařisko (viz), změněno v prolina
asi změtením s holina, holé místo.

Čtěte také

Jaro přišlo zkrátka… zkrátka jaro přišlo… jaro zkrátka přišlo (i slovosled se zazelenal!), roste tráva, ze země kokrhá tulipán a všechny jazykové poradny a jazykové zpovědnice praskají ve švech. Telefony v nich zvoní a pípají a poradenské poštovní schránky jsou narvané dopisy s otázkami:

♠ Dobrý den, u telefonu Špácal, rád bych se optal na slovo „Kalvárie“. Pochopitelně vím, že je to z Bible a že to – abych tak řekl – velmi úzce souvisí s ukřižováním Krista. Zjistil jsem si, že slovo pochází z latiny a že znamená „hora lebek“. Ale u nás se říká „Kalvárie“ takové rovince s potokem zarostlým vrbičkami, co je hned za vesnicí a na které se bohužel vrší černá skládka. Jak je to možné? Nemyslím samozřejmě tu skládku, ale to, že se tam říká „Kalvárie“, když tam není ani kopeček, kde by bylo možné někoho ukřižovat. Děkuju za laskavou odpověď.          

♠ Dobrý den, obracím se na vás s vážným a naléhavým dotazem. Náš pan farář se tak rozzlobil na lidi, že začal psát jejich jména s malým začátečním písmenem, prý si velké nezaslouží. S velkým začátečním písmenem píše jenom slovo Bůh. Existuje pro to nějaká výjimka? Je to přípustné? Neměl bych panu faráři písemnosti s malým začátečním písmenem u jmen farníků vrátit k přepsání? Prosím pomozte radou, jsem bezradný – a navíc teď, před Velikonocemi! 

Čtěte také

♠ Píše vám Rozehnalová, chtěla jsem se Vás zeptat na původ slovního spojení „na psí knížku“. Zajímalo by mne, jak takové spojení vzniklo, a třeba i to, od kdy se používá. Ale hlavně chci vědět: co s tím, že je rodina v krizi, mají prosím Vás společného chudáci psi? 

♠ Prosím Vás o radu, zda se například mladé kopřivy mají „vylouhovat“, nebo „vyluhovat“. Jsem s pozdravem, Říhová z Vysočiny.

♠ Zdravím srdečně, když se smí říkat „mnich tváře pokorné“ nebo „člověk tmavých vlasů“ případně „muž veselé povahy“ – je možné říct také „žena sklopené hlavy“? „Žena uplakané tváře“? Předem moc děkuji za odpověď, i když nebude kladná, a přeji krásné a teplé jarní dny.

♠ Dobré ráno, u aparátu Hávová, já jsem fakt ráda, že jsem se dovolala. Neporadili byste mi prosimvás, vod čeho vzniklo moje příjmení? A kde? A kdy? Vím, že snad „háv“ je něco jako „závoj“, něco na svatbu nebo pohřeb nebo tak – ale kde se to vzalo? Dneska se mě na to ptal u snídaně syn a já nevěděla nic. Von je totiž teď furt doma a už neví coby, teda syn. A já se trošku styděla, že to nevím. Tak volám. Díky.

Čtěte také

„Dobré ráno, paní Hávová. Děkujeme, že voláte. Máte opravdu krásné a prastaré příjmení, gratulujeme. Slovo „háv“ neznamená „závoj“, ale spíše „oděv, šat nebo roucho“, Ale jeho původ je ještě mnohem starší a jeho význam býval jiný. Představte si, že jeden básník kdysi dávno překládal nějaké verše z latiny a potřeboval přeložit slovo „deka“ (prostě teplá deka, která se hodí například v těchto jarních, ještě chladných dnech), ale to slovo se muselo rýmovat se slovem „rukáv“ a taky se slovem „zlatohlav“. Asi si chtěl ty verše pozpěvovat. A tak s tím německým slovem pro „deku“ zatřásl a pak s ním trochu čaroval – až mu v ruce zůstal „háv“. Takže se, paní Hávová, jmenujete Hávová prostě proto, že jeden básník potřeboval kdysi dávno najít rým. Není to hezké? Zdravíme vás z jazykové věštírny a přejeme opravdu vydařené jaro.“

autor: Petr Borkovec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.