Petr Balajka: Julius Zeyer. Petr Čepek v titulní roli životopisné hry

Osud má podobu madam Kershow, dámy, se kterou sblížil, když pracoval jako vychovatel v Rusku. O tom jak vztah mezi nimi dopadl, vypovídá, že madam Kershow měla být předobrazem démonické postavy Dragopulos z románu Jan Maria Pojhar. Teď se objevila v Čechách a touží Zeyera navštívit, i když tuší, jak bolestivé pro oba takové setkání může být. 

Druhou výzvu slavnému autorovi přichystali v dobrém úmyslu jeho přátelé – básník a také Zeyerův nakladatel Josef Václav Sládek a doktor Josef Thomayer. Snaží se pro něj získat místo knihovníka v Miláně, pro které má všechny předpoklady a které by vyřešilo jeho existenční situaci. Doporučit vhodného kandidáta má ale knihovně ředitel Národního divadla František Adolf Schubert. S tím nemá Zeyer dobré ani profesní, ani lidské vztahy. Navíc právě dokončil tragédii Neklan a Schubert a bude rozhodovat o jejím uvedení. Thomayer a Sládek zinscenují „náhodné“ setkání na chodbě Národního divadla při repríze jedné z Schubertových podprůměrných her.

Julius Zeyer se narodil se 26. dubna 1841 v Praze v rodině podnikatele se dřevem pocházejícího ze staré alsaské rodiny. Matka měla česko-židovské kořeny. Zeyer získal německé vzdělání na gymnáziu a pražské technice, ale studia nedokončil.

V otcově podniku se učil tesařem, výuční list získal ve Vídni. V roce 1862 podnikl tovaryšskou cestu po Evropě, na které se ovšem věnoval studiu jazyků, filozofie a mytologie. Protože nesložil maturitu (1869), filologii, filozofii a estetiku na pražské univerzitě studoval pouze soukromě. Kromě moderních jazyků se učil i sanskrt, koptštinu a hebrejštinu.

Správu rodinného podniku nepřevzal. Pracoval jako šlechtický vychovatel v Rusku a v rodině hraběte Harracha. Po roce 1882 už žádné zaměstnání nepřijal, žil z renty v ústraní ve Vodňanech a na své četné cesty po Evropě, Skandinávii i Blízkém východě si vydělával psaním. Zemřel 29. ledna 1901 a v rozporu se svým přáním byl jako první pohřben na pražském Slavíně na Vyšehradě.

Do literatury vstoupil v roce 1873 a svou tvůrčí dráhu spojil s časopisem Lumír a programem kosmopolitismu. Znechucen malostí českých poměrů lpěl na vysokých mravních a uměleckých nárocích a svůj ideál hledal v dávných dobách či v paralelách z jiných kultur. Psal kultivovaným barvitým jazykem, důraz kladl na vizuální evokaci krajiny, nálad a citů. Žánrově se přimkl především k veršované, ale i prozaické epice. Zeyerovy prózy stejně jako pozdní dramata (např. Radúz a Mahulena, 1898) pozorně vnímala nejmladší generace ovlivněná dekadencí a impresionismem.