Peter Karvaš: Malá anketa. Odvážná hra o vztahu společnosti k rodinám s postiženými dětmi

26. duben 2020

Stejně jako včerejší Sobotní drama i Hru pro pamětníky dnes věnujeme dílu slovenského dramatika, prozaika, divadelního teoretika Petera Karvaše, od jehož narození včera uplynulo 100 let. Na Vltavě si ho připomínáme především jako autora rozhlasových her, kterých napsal dvě desítky. K nejzajímavějším patří Malá anketa, v níž odvážně nastoluje otázku vztahu tehdejší společnosti k rodinám s postiženými dětmi. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Osoby a obsazení: redaktor Belovič (Miloš Hlavica), šéfredaktor Hackel (Felix le Breux), redaktor Hudec (Josef Chvalina), programový šéf Kotrus (Jiří Němeček), Eva Janigová (Jaroslava Adamová), paní Hálková (Libuše Havelková), doktor Hájková (Slávka Budínová), poručík Hýl (Vlastimil Fišar), doktor Kokštejn (Čestmír Řanda), (Walter Taub), inž. Janiga (Radoslav Brzobohatý), profesor Inovecký (Vladimír Šmeral) a předseda soudu (Karel Beníško)
Dramaturgie: Dalibor Chalupa
Překlad: Dalibor Chalupa
Režie: Jiří Horčička
Natočeno: v roce 1968

S rozhlasem byl Peter Karvaš (1920–1999) spjat už začátků své literární dráhy, pod různými pseudonymy pro něj psal během druhé světové války, kdy pro svůj částečně židovský původ nemohl publikovat pod vlastním jménem. Na celý život ho ovlivnila aktivní účast na vysílání ilegálního Svobodného slovenského vysílače v době Slovenského národního povstání v letech 1944–45. A pro rozhlas nepřestal psát, ani když se etabloval jako prozaik, autor divadelních her a televizní nebo filmový scenárista.

Má každý lidský život vždy stejnou cenu?

K nejzajímavějším Karvašovým rozhlasovým hrám patří Malá anketa dokončená v roce 1967 a natočená 1968. To znamená na sklonku období politického uvolnění, které nakrátko umožnilo předestřít k veřejné debatě témata do té doby nemyslitelná. Peter Karvaš v Malé anketě odvážně nastoluje otázku vztahu tehdejší společnosti k rodinám s postiženými dětmi, jejich možností prožít důstojný život a provokativně se ptá, jestli má každý lidský život vždy stejnou cenu.

Radoslav Brzobohatý

Pseudodokumentární forma, při které se postupně seznamujeme s fiktivní soudní kauzou, dovoluje autorovi nahlížet ústřední morální dilema z nejrůznějších úhlů – z hlediska práva, kriminalistiky, lékařství, etiky… A také vyzvat posluchače, aby se pokusili zaujmout vlastní stanovisko.

Zajímavý na Malé anketě je také naprosto rozdílný ohlas, který její uvedení vzbudilo na Slovensku a v Čechách. Zatímco po únorové premiéře bratislavského rozhlasu přišlo více než 1200 dopisů posluchačů, česká premiéra prošla téměř bez povšimnutí. Vysílala se totiž večer 20. srpna 1968. A události, které přinesly následující hodiny, kdy se obyvatelé Československa probudili v okupované zemi, naprosto zastínily výbušný potenciál autorovy rozhlasové mystifikace.

Vážení posluchači, budete jistě překvapeni, že slyšíte mne a ne připravovanou hru Malá anketa, hned vám to vysvětlím. …. Že teď neposloucháte tu komedii z novinářského života, kterou ohlašuje programový časopis, ale mne, … to není žádná malichernost. Prosím vás, proto, nevypínejte přijímače. To, co vám chci říct, je strašně důležité.
redaktor Josef Belovič na začátku hry Malá anketa

Fiktivní přerušení vysílání, kterým otevírá Peter Karvaš svou rozhlasovou hru, se za pár hodin stalo skutečností, když hlasatel Vladimír Fišer informoval o vstupu cizích vojsk na území republiky a vyzýval posluchače, aby neodcházeli od svých přijímačů.

Ohlasy Malé ankety na Slovensku
Na Slovensku byla Malá anketa v roce 1969 natočena také jako televizní film, scénář napsal Peter Karvaš.

„Malá anketa v rozhlasové i televizní verzi vzbudila velkou pozornost. V dobovém tisku (televizní inscenaci hodnotilo až 15 tehdejších periodik) i u diváků. Dnes je to těžko představitelné, ale po odvysílání premiéry ve slovenském rozhlase přišlo víc než 1200 dopisů s ohlasy – mnohé z nich byly adresované přímo Peteru Karvašovi.

Našly se mezi nimi i pobouřené reakce, které autora odsuzovaly za krutý umělecký experiment, protože uvěřily ‚autenticitě‘ reportáže. Ve většině dopisů se však nacházely osobní a důvěrné výpovědi či poděkování. Jejich autorkami byly často ženy nebo celé rodiny, které měly zkušenost s péčí o handicapované dítě. Ta představovala v období socialismu nejen společenské stigma, ale i náročnou životní a lidskou výzvu. Jestliže se o Karvašovi občas říká, že ženské postavy byly slabší stránkou jeho her, v případě Evy Janigové z Malé ankety to rozhodně neplatí. Těžko si dnes dovedeme představit dobovou atmosféru a důvěru publika, se kterou se v dopisech obracelo k umělcům. ‚Lidská tvář‘ socialismu se nejzřetelněji odrážela právě v umění.“
(doc. Zdenka Pašuthová, ArtD., pedagožka Katedry divadelných štúdií DF VŠMU, odbornice na dějiny českého a slovenského divadla)

Spustit audio