SERIÁL

Peter Brook: Kvalita milosrdenství. Shakespearovské úvahy jednoho z nejvýznamnějších divadelních režisérů 20. století

Peter Brook (2005)

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

V roce 2013 vydal světoznámý divadelní režisér Peter Brook sbírku esejů věnovaných Williamu Shakespearovi „Kvalita milosrdenství“ (The Quality of Mercy). Na svůj kompletní překlad do češtiny knížka teprve čeká, ale pro posluchače vltavských Esejů jsme z ní vybrali pět úvah. V překladu Kateřiny Hilské je natočila režisérka Lída Engelová, která jejich interpretaci svěřila Janu Hartlovi. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání. 

„Nepředkládám tu výsledek nějakého bádání. Nesnažím se přednášet o Shakespearovi. Je to sled dojmů, zážitků a dočasných závěrů. (...) To, co je možno nacházet v Shakespearovi, je bez hranic. Proto se snažím následovat jeho příklad a vyhnout se pedantství. V Africe mají jedno rčení: Být příliš seriózní není dost seriózní ...,“ píše autor v úvodu své útlé knížky.

Kvalita milosrdenství obsahuje celkem devět zamyšlení. Peter Brook v nich zobecňuje svoje bohaté režijní zkušenosti s hrami Williama Shakespeara, s odstupem vzpomíná na to, jak klopotně a nepředvídatelně se mnohdy představení rodila, dělí se s námi o objevy, které v souvislosti se Shakespearem v průběhu let učinil.

Upozorňuje čtenáře na klíčové pasáže, dějové zvraty, postavy, scény i jednotlivé verše známých titulů. Při jejich interpretaci se nebojí dojít k překvapivým nebo provokativním závěrům, zároveň však zdůrazňuje, jak je důležité k nim dospět pozornou četbou her a pokornou snahou dobrat se jejich smyslu. Pozdní sbírka esejů prozrazuje Brookovu stálou fascinaci Shakespearovým odkazem, která je patrná v celé jeho obdivuhodné režijní kariéře.

Svou první shakespearovskou inscenaci Peter Brook režíroval v roce 1945 (Král Jan) a poslední v roce 2000 (Tragédie Hamlet). Mezitím v rozmezí pětapadesáti let uvedl dvanáct Shakespearových her, některé opakovaně. Mnohé z těchto inscenací se do divadelní historie zapsaly jako převratné či kanonické (Král Lear, Sen noci svatojánské, Oko za oko, Bouře).

Jan Hartl

Ubohý Yoricku aneb Co takhle shodit Shakespeara z piedestalu?

Ve své první úvaze Peter Brook polemizuje s oblíbenou snahou odhalit pravou identitu muže jménem Shakespeare a rozluštit hádanku, kdo ve skutečnosti napsal dílo, jehož hloubka a šíře nás nepřestávají udivovat.

Byl jsem u toho – Jak Merkucia odměnili smíchem

Režisér vzpomíná, jak při inscenování Romea a Julie objevil zákonitosti neúprosného rytmu alžbětinské tragédie.

Kéž nám dáno není tak dlouho žít – O Králi Learovi

Další text je věnován postavě Krále Leara a tragédii, kterou panovník prochází na samém sklonku svého života, aby tak poznal jeho skutečnou cenu.

Kuchař a jeho koncept – Jak si vysnít Sen

Vzpomínku na zrod své legendární inscenace Snu noci svatojánské spojil Peter Brook s povzdechem nad současnou tendencí moderního umění produkovat především zajímavé koncepce, ale ne umělecká díla.

Kvalita milosrdenství – O Prosperovi

Poslední vybraná úvaha, která dala jméno celé knížce, pak patří Shakespearově poslední hře Bouře a jejímu hlavnímu hrdinovi Prosperovi.

Účinkuje: Jan Hartl

Z překladu Kateřiny Hilské připravily Renata Venclová a Lída Engelová.
Režie: Lída Engelová
Natočeno v roce 2015.

Spustit audio
autoři: Lída Engelová, Renata Venclová