Pět výtvarných umělců, pro které se staly Spojené státy druhým domovem

Cyklus představuje pět amerických umělců, které spojuje to, že se do Spojených států přistěhovali nebo se v nich narodili jako děti přistěhovalců: Marka Rothka, Barnetta Newmana, Agnes Martinovou, Evu Hesseovou a Louise Kahna. Připravil Petr Veselý.

Mark RothkoMám v hlavě stále tragickou představu obrazu a vím, kdy jsem jí dosáhl. Ale nemohl bych ji vypíchnout, ukázat, kde je zachycena. Nemám tam lebku a kosti. Jsem abstraktní malíř.

První díl nese název „Jsem abstraktní malíř“ – Mark Rothko (1903 – 1970). Rothko se narodil jako Marcus Rothkowitz v Dvinsku v Lotyšsku. Vyrůstal v ortodoxních židovských tradicích. Jeho otec se po několika pogromech v roce 1913 rozhodl, že se svou rodinou odejde do Ameriky. V červnu 1921 Rothko ve svých sedmnácti letech ukončil s vyznamenání střední školu Lincoln High v Portlandu. Ve stejném roce nastoupil na Yaleovu univerzitu. Původně se chtěl stát inženýrem nebo právníkem, ale skrytě protižidovská atmosféra na univerzitě mu nevyhovovala, a tak se po dvou letech rozhodl ze školy odejít a přestěhovat se do New Yorku. Brzy se přihlásil na New School of Design, kde byl jedním z jeho učitelů Arshile Gorky. Americké občanství získal v únoru 1938. Již od druhé poloviny 30. let se v Rothkových obrazech, tehdy ještě odkazujících k reálným motivům, začaly uplatňovat velké plochy. Oprostil své obrazy od symbolů a tvarů a především barvou navozoval silně spirituální prožitek. V roce 1964 začal pracovat na návrzích k obrazům do tzv. Rothkovy kaple v Houstonu v Texasu, které se měly stát vyvrcholením jeho tvorby. Vysvěcení kaple v únoru 1971 se již nedožil.

1. díl
Mark Rothko

Barnett NewmanVzpomínám na svou první malbu — na tu, u níž jsem cítil, že jsem vstoupil do své nejvlastnější oblasti, kde jsem byl plně sám sebou — namaloval jsem ji v den svých narozenin v roce 1948. Je to malá malba, doprostřed jsem vertikálně upevnil kus vykrývací pásky a tak jsem udělal svůj první „zip“. Když jsem malbu dodělal (říkám jí Oněmění), zůstal jsem u ní ještě několik měsíců a snažil se pochopit, co jsem udělal. Cítil jsem, že to pro mě poprvé není něco jako dělat obraz. Ten poslední tah pro mě probudil obraz k životu.

Druhý díl „Estetika je pro mě totéž, co je ornitologie pro ptáky“ – Barnett Newman (1905 – 1970). Newman se narodil na Manhattanu v New Yorku v rodině židovských emigrantů z Ruska. Vystudoval filozofii na City College of New York v Harlemu. V roce 1931 se seznámil s Markem Rothkem. Společně vytvořili malou skupinku mladých malířů, debatovali o umění a četli poezii. Koncem 40. let začal vystavovat své práce v Betty Parsons Gallery v New Yorku, kde se také konala jeho první samostatná výstava. V listopadu 1957 Newman utrpěl infarkt. Jen několik týdnů po propuštění z nemocnice, od února 1958 až do roku 1966, pracoval na cyklu Čtrnácti zastavení Kříže. Zemřel v New Yorku na další infarkt.

2. díl
Barnett Newman

Agnes MartinováProč vyhledáváme umělecká díla a proč umělecká díla vytváříme? Odpověď zní: jsme k tomu inspirováni… Mnozí lidé jsou v dospělosti tak zaraženi inspirací, lišící se od všedních starostí, že si myslí, že mít inspiraci je cosi jedinečného. Nic není dál od pravdy. Inspirace je tu neustále. Je tu pro každého, jehož mysl není zastřena myšlenkami. Většina lidí si vůbec neuvědomuje okamžiky, kdy jsou inspirováni. Inspirace proniká vším.

Třetí díl „Inspirace proniká vším“ je věnován Agnes Martinové (1912 – 2004). Martinová strávila mládí v kanadském Vancouveru a v roce 1931 se přestěhovala do Spojených států. V roce 1952 promovala na Teachers College Columbia University v New Yorku a učila potom na několika veřejných školách. V roce 1950 získala americké občanství. Od roku 1954 žila v nuzných podmínkách v Taosu ve státě Nové Mexiko. Zde se seznámila s galeristkou Betty Parsonsovou, která jí nabídla pravidelné vystavování s podmínkou, že se přestěhuje do New Yorku. To Martinová posléze učinila, žila a pracovala na půdě opuštěného domu v dolní části Manhattanu. V New Yorku se začala zajímat o východní náboženství, navštěvovala hodiny zenbuddhistického učence D. T. Suzukiho, jehož myšlenky ji ovlivňovaly po zbytek života. Od roku 1963 se ve své tvorbě zcela přiklonila k abstrakci. V New Yorku se však Martinová necítila dobře a v roce 1967 se z něj odstěhovala. Vrátila se do Nového Mexika, kde celých sedm let nemalovala. Když se k malbě v roce 1974 vrátila, byla již vnímána jako legenda a její díla se začala prodávat za astronomické částky.

3. díl
Agnes Martinová

Eva HesseováPokouším se o nejabsurdnější, nejkrajnější protiklady, to mě zajímalo vždycky víc než něco normálního ve správné výšce a proporci.

Tématem čtvrtého dílu s názvem „Jsem umělkyně“ je tvorba Evy Hesseové (1936 – 1970). Eva Hesseová se v Hamburku. V roce 1939 uprchla s rodiči z Německa před nacisty a vyrůstala v New Yorku. V roce 1945 se stala americkou občankou. Když jí bylo deset let, spáchala její matka sebevraždu. Tento traumatický zážitek ji pronásledoval celý život a promítl se později i do její tvorby. V letech 1957 - 1959 studovala Hesseová na Yale School of Art and Architecture. K jejím nejvýznamnějším vzorům v té době patřili Arshil Gorky a Jackson Pollock. K rozhodujícímu obratu v její umělecké dráze - k přechodu k trojrozměrným pracím - však došlo za čtrnáctiměsíčního pobytu v Německu v letech 1964-65. Hesseová tam doprovázela svého manžela, amerického sochaře Torna Doyla, kterého do ateliéru ve své továrně na textilie v Kettwigu pozval německý sběratel. Po návratu do New Yorku začala být Eva Hesseová respektovaná jako sochařka, v roce 1968 také začala vyučovat na School of Visual Arts. V roce 1969 byl u Hesseové diagnostikován mozkový nádor. Po třech operacích zemřela ve věku třiceti čtyř let.

4. díl
Eva Hesseová

Louis KahnKdyž jsem poprvé přemýšlel o tom, co je to řád, udělal jsem si dlouhý seznam pojmů, o kterých jsem si myslel, že řád vystihují. Úplně jsem se vyčerpal, a nakonec jsem si řekl: Pokaždé, když napíšu, co to je, tak je to málo. Nakonec jsem všechny pojmy vyloučil, a ponechal pouze slůvko je: Řád je. Najednou se mi vše vyjasnilo.

03588852.jpeg

Pátý díl se jmenuje „Řád je“ – Louis Kahn (1901 – 1974). Louis Kahn se narodil v židovské rodině v Estonsku. Otec, který byl malířem skla, odjíždí v roce 1904 za obživou do Spojených států a po dvou letech ho následuje také jeho rodina. V roce 1915 všichni dostávají americké státní občanství. Už ve škole se Kahn projevoval jako výborný kreslíř, měl i mimořádné hudební nadání. Nicméně rozhodl se pro studium architektury na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Po studiích procestoval Evropu a v roce 1937 si otevřel vlastní ateliér. Po deseti letech přijal nabídku přednášet na Yaleově univerzitě v New Havenu a po další dekádě se vrací na univerzitu ve Filadelfii, kde je jmenován profesorem. V poslední třetině života jeho reputace radikálně vzrostla a zařadil se mezi prominentní architekty své doby.

5. díl
Louis I. Kahn