Pavouk

27. březen 2003

Chodí pavouk okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Cronenberg otráví. Nový film Davida Cronenberga zkrátka neuspokojí diváky lačnící po příběhu nebo nějaké vícevrstevné hloubce scénáře. Přesto realistická sonda do hlubin schizofrenikovy duše potěší skvělým výkonem Ralpha Fiennese v hlavní roli.

Název Pavouk pěkně taktuje s Cronenbergovým patrně nejznámějším hororem, Moucha, ve kterém se Jeff Goldblum pomalu mění z člověka do monstrózního hmyzoidního stvoření. Moucha byl dobrý film, děsivý a varující před osobními následky egoistické kariéry. Pavouk není dobrý film, prakticky o nic v něm nejde a velký hnusný pavouk-požírač, kterého mozky diváků automaticky asociují z názvu, se neobjeví ani jednou. Banální pointa bije do očí od poloviny filmu a jedině hodně pomalý divák si nespočítá, že se celou dobu dívá na příběh skrz vnímání psychicky labilního jedince, který prostě interpretuje svět jinak než normální lidi. Cronenbergův minulý významný počin, eXistenZ, si se zaměňováním reality pohrával matrixovským způsobem a hlavní hrdinové byli jen normální lidé v neuvěřitelné situaci, tudíž bylo na místě ptát se sám sebe: co bych teď udělal já? Je to kolem ta pravá, moje realita? Jak jí poznám? eXistenŽní Dickovsky schizofrenní prostupování realitami "na další úroveň" pojal Cronenberg akčně k potěše diváka. Pavouk střídá pohledy na realitu dva, jsou to pohledy neinspirující a průhledné. Ve scénáři nalezneme autentické drama duševně postiženého člověka. Cronenberg je pro podobnou analýzu raplý dost, ale stárne a nestíhá vlak svého slavného hororového mládí, kdy se mu říkalo David "Zvrhlej prasák" Cronenberg. Klepat se rozhodně nebudete.

Hlavní hrdina Cleg, přezdívaný Pavouk, uprostřed "sítě vzpomínek"

Při vzpomínce na sympatického pohollywoodštěného schizofrenika Nashe (Russell Crowe) z Čisté duše je zřetelně vidět, jak realisticky Cronenberg pojal pozorování schizofrenního člověka. Sledujeme agónii trosečníka, který se z nějakých nepochopitelných důvodů snaží i ve třiceti zjistit, kdo zabil jeho matku v době raného dětství. Když pomineme nedostatek logiky v časové propasti mezi zločinem a současností, měla by se objevit detektivka nebo alespoň složitě prokombinované osudy otce (Gabriel Byrne), matky a prostitutky (dvojrole Mirandy Richardsonové). Nic takového. Ani milostný trojúhelník. Scénář napsaný Patrickem McGrathem podle vlastní knihy (a to je chyba vážení) zavadí sem tam o nějaký žánr, ale spíše mapuje schizofrenikovo smýšlení, to "rozplétání pavučiny" vzpomínek, náznaků a dojmů z dětství.

Cvoci u snídaně

Cronenberg získal pro scénář deset miliónů dolarů. Podstatná část padla na Ralpha Fiennese (Anglický pacient), který se pomalu začíná přibližovat typu "herec, co si úmyslně vybírá úchylné role," podobně jako Jeremy Irons. Schizofrenik Cleg poskytne divákovi málo příležitostí k vcítění. Fiennes hraje s patologickou nechutností (nosí čtyři až pět propocených košil a pohybově si nezadá s válečným invalidou) a s jistotou se dá předpokládat, že mezi diváky nenajde příliš sympatizujících duší. Herecké obsazení uchvacuje: John Neville jako senilní intelektuál Terrence, Byrne jako otec, který neví, jak porozumět synovi, a Richardsonová coby démonická prostitutka nebo životem drcená matka. Cronenberg vděčí těmto lidem za mnohé. S jejich pomocí vystavěl spoře zalidněný svět a za pomoci návrhářů a osobního kameramana Suschitzkého dotáhnul dojem minimalistického pojetí k úplnosti. Cleg prochází uniformními uličkami východního Londýna, kolem sebe má zašedlé fasády malých anglických domků a neustále se vrací lokace zarezlé železné plynárny, podmostí a zahrádkové kolonie.

Byrne a Richardsonová ve scéně, která se nikdy nestala

Jak vidíte, vše okolo Cronenberga, včetně jeho režie, zavání profesionalitou, ale samotné srdce filmu, jádro, které by mělo oslovit a něco vyřešit, je prázdné. Neexistuje, stejně jako Clegova minulost. Cronenberg zaklepal na dveře místnosti s režiséry jako Christopher Nolan (Memento) nebo Terry Gilliam (12 opic), ale strčil dovnitř jen dva prstíčky a nepodařilo se mu dveře dál vypáčit. Prsty si zlomil. I přesto zůstává v Pavoukovi neoddiskutovatelný herecký a výtvarný potenciál, pro který jediný si film zaslouží zhlédnutí.

Související odkazy: oficiální stránka

Pavouk (Spider, Francie 2002) Hrají: Ralph Fiennes (Cleg/Pavouk), Miranda Richardson (Yvonne/paní Cleg), Gabriel Byrne (pan Cleg), Lynn Redgrave (Wilkinsonová), John Neville (Terrence); Scénář: Patrick McGrath; Hudba: Howard Shore; Režie: David Cronenberg; 98 minut, titulky

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.