Pavla Horáková: Nenápadná povědomost Josefstadtu

Nemusí vyvracet krk, jako před gotickou vertikálou svatého Štěpána nebo neogotikou nové radnice.

Čtěte také

Pavla Horáková: Pohoda – česká cesta za štěstím

Vídeňský Josefstadt má lidské rozměry, nakonec je to nejmenší okres rakouské metropole. Na rozdíl od pražského nebo jaroměřského Josefova dostal jméno po císaři Josefu I. a připomíná tak trochu pražské Nové Město. Vnějšková podobnost Josefstadtu s Prahou ještě umocňuje české a moravské stopy, na které tu člověk naráží jako skoro všude ve Vídni.

Třeba na takové Laudongasse, pojmenované po generálu Ernstovi Gideonovi Laudonovi, který jede skrz vesnici, má bílou čepici, zemřel v Novém Jičíně a vzpomíná na něj nejedno české a moravské město. Sídlí v ní Národopisné muzeum, kde najdete exponáty z různých koutů bývalé monarchie, mezi jinými výrobek z vizovického těsta, slováckou keramiku a čepici vydlabanou z choroše odkudsi z Pošumaví. Na spodním konci ulice vás z výlohy pozdraví loutky Spejbla a Hurvínka. Lákají do českého obchodu a hospody.

Stačí ujít pár kroků a jste u kostela Nejsvětější Trojice na Alser Strasse. Tady byla podle farního záznamu roku 1820 pokřtěna Božena Němcová. Na kostele ani uvnitř o tom nenajdete ani zmínku, ale české stopy tu nechybí.

Čtěte také

Pavla Horáková: Niemojów a Neratov, dva svědkové času na Divoké Orlici

V přilehlém minoritském klášteře se nachází kaple svatého Antonína a ambity kláštera jsou hustě obložené děkovnými tabulkami ve všech řečech monarchie, češtinu nevyjímaje. Antoníčkovi se tu děkuje hlavně za uzdravení.

Naproti kostelu totiž stojí bývalá nemocnice, budova podobná třeba Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Děkovné destičky nesou data končící 80. léty minulého století. V roce 1991 totiž začal rozlehlý historický areál nemocnice sloužit vídeňské univerzitě. O něco výš na Alser Strasse měl soukromou observatoř astronom Theodor Oppolzer, pokřtěný také v kostele Nejsvětější Trojice, ovšem ve Spálené ulici v Praze.

Vydáme-li se od Spejbla a Hurvínka na opačnou stranu, hned další ulice rovnoběžná s Laudonovou je Florianigasse. V jednom domě tu s časovým odstupem žili tvůrce esperanta Ludwik Lejzer Zamenhof a lékař a varhaník Albert Schweitzer, nositel Nobelovy ceny míru a držitel čestného doktorátu z pražské univerzity, který v Čechách dvakrát koncertoval a do jehož nemocnice v Lambaréné putovala známá česká studentská výprava kopřivnickou tatrovkou. Dnes v domě, který asi přitahoval humanisty s touhou sbližovat národy, sídlí okresní soud.

Čtěte také

Pavla Horáková: O ženách a lidech

O něco výš v téže ulici visí na honosnějším domě pamětní deska připomínající, že zde coby student bydlel „největší logik 20. století“ Kurt Gödel narozený v Brně roku 1906. Na Florianigasse také jeden čas žila Milena Jesenská s manželem Ernstem Pollakem. Táborský rodák Oskar Nedbal bydlel o ulici jižněji, na Josephstädterstrasse a hned za rohem v Piaristengasse orientalista a katolický kněz Alois Musil přezdívaný Lawrence z Moravy.

Na severozápadě čtvrť ohraničuje ulice Skodagasse pojmenovaná po plzeňském rodákovi, lékaři Josefu Škodovi, strýci Emila Škody, zakladatele plzeňské škodovky. Josefstadtskou adresu měla i rodačka ze Zdislavic, spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbachová, a část Josefstadtu, Strozzigrund, se jmenuje na počest manželky českého hraběte italského původu Petra Strozziho, díky jehož nadaci byla například postavena pražská Invalidovna.

Povědomých jmen se ve vídeňském Josefstadtu najde jistě mnohem víc. Pokud byste zavítali do Vídně a chtěli si odpočinout od turistického humbuku, v Josefstadtu budete jako doma.