Pavel Kovář a Václav Fanta: Český Banát není skanzen
Asi osmdesát rodin chudých českých dělníků, dřevařů, kovářů a truhlářů, kteří se kolem roku 1820 vypravili na povozech za nadějí na lepší živobytí do rumunského (tehdy rakouského) Banátu, nečekal na konci cesty žádný ráj, ale lesní divočina a velmi obtížné životní podmínky.
Jak oni, tak i čeští kolonisté z druhé přistěhovalecké vlny si nejprve museli vydobýt na pralese zemědělskou půdu, postavit obydlí, vybudovat vesnice. Krajina i vsi zůstaly dlouho zakonzervovány v podobě, jakou měl český venkov v 19. století. Do Banátu jezdí od roku 1990 turisté za vidinou harmonického života v přírodě. Odborníci proto, aby tam zdokumentovali historickou krajinu a způsob života, které pravděpodobně časem zaniknou.
V nakladatelství Academia právě vyšla publikace Přenesená krajina. Český venkov v rumunském Banátu. Jejím editorem je host Vizitky, botanik a krajinný ekolog prof. Pavel Kovář z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Dalších 34 českých a moravských badatelů, kteří do publikace přispěli studiemi o fauně a flóře českého Banátu, zvycích, architektuře či místním názvosloví, zastupuje u mikrofonu architekt Václav Fanta z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
„Motivem našeho výzkumu byly rychlé změny, které se v Banátu začaly odehrávat. Mnozí z mladších obyvatel se přesunují do své původní vlasti, v Banátu zůstává spíše starší generace, mění se způsob obhospodařování krajiny i vlivy na přírodu. Nedá se říct, že bychom tam dneska našli 19. století, spíše jen ve fragmentech,“ popisuje proměnu Banátu prof. Kovář. A architekt Václav Fanta dodává: „Návštěvníci Banátu z řad českých turistů mají někdy představu, že se podívají do archaického skanzenu, kde to bude vypadat jako v 19. století. Někdy pak bývají nemile překvapeni tím, že ve vesnicích je televize, elektřina, asfaltové silnice. Občas se vyskytne i názor, že se těmito výdobytky moderní civilizace Banát „ničí“. Ale musíme to vidět i tak, že tyto vymoženosti znamenají pro místní obyvatele výrazné zlepšení kvality života. Nemůžeme na ně nahlížet jako na muzejní exponáty.“
Dá se krajina přenést, jak naznačuje název publikace? „Jde převážně o metaforu, ale má něco do sebe v tom smyslu, že prvotní čeští kolonisté si s sebou mohli vzít jen velmi málo hmotných statků, avšak to hlavní, své znalosti a obraz domova, si nesli v hlavách,“ vysvětluje Pavel Kovář. „A skutečně vytvářeli tu novou krajinu, vydobytou na pralese, podle starého obrazu, který si v paměti nesli z Čech.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
