Pavel Hošek: Orání čertem

4. červenec 2018
Zemědělský stroj u sloupku sv. Prokopa severně od města Sázava, okres Benešov na konci Čertovy brázdy
0:00
/
0:00

Svatý Prokop prý kdysi zapřáhl čerta do pluhu. Stalo se to někde poblíž sázavského kláštera, dodnes tam turistům ukazují Čertovu brázdu.

Vzpouzející se pekelník tehdy musel volky nevolky obdělávat pole, pod přísným dohledem svatého oráče. Tento příběh slavného českého světce zní jako pohádka pro malé děti. Ale pohádky není radno podceňovat, často skrývají mnohem hlubší pravdu, než se zdá na první pohled.

Vyprávění o Prokopovi totiž můžeme vykládat jako moudré podobenství o účinném přemáhání destruktivních sil lidského nitra. Pudová přirozenost člověka se často projevuje ničivě, o tom by nám poustevník svatý Prokop jistě mohl vyprávět. Ale protože byl moudrý, věděl, že pouhé urputné sebetrýznění a horlivé odříkání většinou k vnitřnímu pokoji nevedou.

Zuřivá zbožnost málokdy přináší vnitřní svobodu. Pudová přirozenost zřejmě nemá být neúprosně zničena nebo zběsile umrtvována, má být proměněna. Je třeba ji ovládnout, naučit se s ní pracovat. Je-li přetavena vnitřním zápasem, stává se zdrojem tvořivé energie. Právě takto lze onoho pověstného čerta osedlat, nasadit mu ohlávku, zapřáhnout ho, zkrotit a využít k orání pole.

Bojovníka proti zlu, svatého Prokopa potkáte i v Českém ráji

Sv. Prokop

Svatý Prokop je jedním z českých patronů. Žil na začátku jedenáctého století jako poustevník a je známý úspěšným bojem proti zlu, které zkrotil. Podle známé legendy se mu dokonce podařilo orat s pluhem, do nějž zapřáhl samotného ďábla.

Divoké pudy v člověku mohou nadělat mnoho škody, o tom není sporu. V temných hlubinách lidské duše se skrývají všelijaká puzení. Ale není ani moudré ani účinné snažit se je prostě zabíjet, dusit, hubit, vytěsňovat, potlačovat, zadupávat do země. Vždycky se pak v nestřeženém okamžiku rozzuřeně vyvalí ven s ničivou silou.

Svatý Prokop byl v jednání s destruktivními silami moudřejší. Zapřáhl čerta do pluhu a zoral jím pole. Přiměl ho dělat užitečnou práci. Ano, zapřáhl jeho divokou energii a jeho nezkrotnou povahu do bohulibé činnosti. V podobném smyslu říkají židovští rabíni, že jecer ha ra, naše pudová přirozenost, přivádí člověka do neštěstí, je-li jí ponechán volný průchod nebo je-li prostě utržena ze řetězu.

Ale zároveň je třeba ji vnímat jako součást Božího stvoření. Ano, zapřáhnout ji do služeb dobra, využít jejího potenciálu, jejího nezdolného temperamentu. Jak říká prastarý rabínský midraš, „kdyby člověk neměl jecer ha ra, nepostavil by dům, neoženil by se, nezplodil by děti a nedokázal by vést obchody“.

Zdá se, že svatý Prokop byl téhož názoru. Věřím, že se nad moudrostí svých rabínských kolegů někde v nebi usmívá a laskavě kývá svojí moudrou hlavou.

Spustit audio
autor: Pavel Hošek