Pavel Bošek: Erotikhon (1-5)

7. září 2007
r_2100x1400_vltava.png

V cyklu Čtení pod dekou uvádíme pětidílnou četbu na pokračování z knihy předčasně zesnulého spisovatele a publicisty Pavla Boška, neúnavného přítele a rádce několika generací amatérských divadelníků a nejvýraznějšího partnera Ivana Vyskočila v jeho Nedivadle. Připravil Jiří Červenka. Čte, hraje a zpívá Přemysl Rut. V roce 1995 natočil režisér Petr Adler.

Erotikhon v názvu stejnojmenného souboru textů, je slovo nejen nezvykle znějící, ale i dvojznačné: může znamenat jednak orientaci hlavního hrdiny Josefa Khona na ženy a erotiku, jednak způsob života, vyplývajícího z této orientace - erotik hon. Odtud vyplývá, že Josefovo usilování o přízeň žen zůstává nenaplněné, uspěchané a trapné.

Pavel Bošek (narozen 31.ledna 1932) vystudoval na přání otce práva, po krátké "úřednické" kariéře na ministerstvu kultury působil jako dramaturg v Armádním uměleckém souboru, později se stal šéfem Satirického divadla a ještě později šéfredaktorem Repertoáru malých scén a časopisu Amatérská scéna. Na jeviště ho přivedl Jiří Robert Pick. Zásluhu o to, co se na jevišti naučil, přiznává Pavel Bošek svému dlouholetému partnerovi Ivanovi Vyskočilovi. Po jeho boku Pavel Bošek vyzrál ve zcela samostatnou tvůrčí osobnost se svým vlastním originálním jazykem, výběrem životních situací, o nichž psal a hrál, i se svým vlastním způsobem humoru, který komplementárně souzněl s humorem Vyskočilovým.

Pavlu Boškovi nejprve už jako známému interpretovi vlastních textů na pódiích Paravanu a Reduty vyšly dětské knížky Čekání na Josefa a Kormidelník Vlnovský. V roce 1970 byla vydána sbírka povídek Redutání a o rok později soubor Erotikhon.

V pozůstalosti zůstaly fragmenty novely Borokosy aneb Řeči na mezi, v níž se inspiroval venkovským prostředím své milované Vysočiny, i zápisky z jeho černých sešitů, které doplňují portrét osobnosti laskavého a moudrého člověka Pavla Boška o poněkud vážnější tóny, ukazují jeho schopnosti hlubší reflexe každodenního lidského hemžení a poodhalují odvrácenou tvář klauna, jehož také někdy bolí úsměv a do humoru se mu zoufale nechce.

Pavel Bošek zemřel náhle 17. listopadu 1980.