Paul Valéry: Na okraj Hřbitova u moře. Esej ke 150. výročí narození francouzského básníka

Paul Valéry (30. října 1871–20. července 1945) patří k nejvýznamnějším tvůrcům francouzské literatury 20. století. Ve své generaci byl velkou autoritou v myšlení o umění a poezii. Stal se členem Akademie, držitelem Čestné legie, jeho texty vyšly v prestižní řadě Bibliothèque de la Pléiade nakladatelství Gallimard.

V letech 1937–1943 byl profesorem poetiky v Paříži. Psaní poezie pojímal jako niternou práci, rozumovou konstrukci a v latinské tradici proti podvědomí, iracionalitě a inspiraci. Proti modernismu stavěl poezii klasickou a soustředěnou, odmítající fanatismus a anarchii ve jménu řádu a rovnováhy. K jeho významným sbírkám patří Mladá Parka (1917), Hřbitov u moře (1920) či třeba Kouzla (1922).

Esej Na okraj Hřbitova u moře vyšel původně jako předmluva ke knize Gustava Cohena Essai d´explication du Cimetiere marin (Paříž 1933). Gustave Cohen, profesor na pařížské Sorbonně, vzpomíná v knize Paul Valéry vivant (Paul Valéry živoucí, 1946) na událost, o níž Valéry v eseji píše: V rámci svých rozborů literárních textů se Cohen chtěl pokusit i o rozbor díla současného autora a vybral si Valéryho. Cohenova přednáška se konala 24. února 1928 ve velkém amfiteátru a Valéry se chtěl mezi studenty nepozorovaně vmísit. Posluchači ho však v nejvyšší řadě amfiteátru poznali a uspořádali mu bouřlivé ovace. Po přednášce se Gustave Cohen básníka nesměle zeptal: „Mistře, nezpronevěřil jsem se vaší básni?“ A Valéry prý odpověděl: „Dokázal jste, že mi teď připadá krásnější, dražší a jasnější.“