Paul McCartney stále živě

25. srpen 2003

Paula McCartneyho můžete dostat v jakékoliv podobě až domů - pouštět si desítky desek, z každého turné nějaké to video, na internetu probíhal živě jeho klubový koncert v Liverpoolu. Ale nic vám nemůže dát tolik, jako jeho skutečně živý koncert, na kterém přímo jste. Paul McCartney, jeden ze čtveřice pilířů Beatles, je něco skoro posvátného a to, že koncertuje, vyvolává ve fanoušcích stav neuvěřitelnosti: ON hraje pro obyčejné smrtelníky? Proto jít na takový koncert je věc skoro spirituální.

K nám bohužel nejproduktivnější z Beatles nezavítal - zato velkoryse objel sousedy desítkou německých a rakouských koncertů. Nebyl problém se na ně dostat, ačkoli McCartney nekoncertoval celých deset let. Nejbohatší umělec na světě si však nechal své vystoupení draze zaplatit - lístek stál zhruba tři tisíce. Zato ale nabídl podívanou dlouhou takřka tři hodiny a až se čtyřicítkou svých písní. Místem, kde jsem "sira Paula" poznal, byl Hamburk - tedy místo s Beatles přímo spjaté: zde před čtyřiceti lety vyrostli v profesionály a McCartney to sám při koncertu zdůrazňoval.

Co vlastně člověk od McCartneyho očekává? Klasický rock'n'roll, pro celou západní hudbu zásadní pozdní období Beatles, desetiletí Wings, jacksonovská 80. léta nebo výběr z fantastického trojalbí poslední dekády? McCartney samozřejmě vzal od každého kousek - zvláštní ovšem je, že nepředvedl prostý let písní, které by nedaly fanouškům vydechnout. Dobrou polovinu koncertu tvořily raritně předvedené klasiky - místy dokonce nudné. Slabá místa ovšem vyvážil až nečekaně rozjetými vypalovačkami, nehledě na mnohá, naprosto nečekaná překvapení. A protože jeho scéna byla tak prostá jako pohled na noční panelák s televizně blikavými okny, vrhněme se rovnou po hlavě na hudbu.

Paul McCartney živě

Na pódium vtrhl jako blesk - po úvodní Hallo Goodbye potěšil fajnšmekry písní Jet, Beatles revivaly zarazil nejčistší verzí All My Loving, po Getting Better si oddechl v bluesové Let Me Roll It, zahrál dvojici písní z Driving Rain - a už se zastavil. Přišla dosti trapná akustická série, kterou odehrál s podivně znějící kytarou či kvákavým piánem. Písně neměly rytmus, zajímavost ani smysl - ledaže jsme slyšeli to staré známé jinak.

Po podivném středu koncertu se ale opět rozjel a vychrlil hodinové finále - Two Of Us, Back In USSR, nejneuvěřitelnější vykopávku z prvního sólového alba Maybe I'm Amazed, něžnou Let 'Em In, revivaly opět sršící Can't Buy Me Love, bondovskou legendu Live And Let Die - vždy jakýsi vrchol jeho koncertů. Pak přišlo (nádherné) Let It Be a (poněkud vyčpělé) Hey Jude. Nejnudnější píseň Beatles Long And Winding Road přebila Lady Madonna a I Saw Her Standing There. Čím to mohlo celé skončit? Jistěže Yesterday.

Koncert v Hamburku

Ale samotný závěr - ten vyšperkovalo neskutečné medley Sgt. Pepper's Libely Hearts Club Band a The End z Abbey Road - snad pět minut všech možných kytarových rifů celé pětice zručných hudebníků (věkový průměr kolem třiceti jim kazil pouze šéf). Šlo o nesdělitelný zážitek - ale i doma vám ho může trochu přiblížit živé dvojalbum Back In The World.

autor: Petr Novotný
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.