Páteční večer – Road Movie hlučínským Slezskem

8. duben 2011

V Pátečním večeru budeme společně putovat územím 316 kilometrů čtverečních mezi Moravskou Ostravou a Opavou, severně od řeky Opavy. Územím, které kdysi Marie Terezie ztratila ve slezských válkách a kde se hraniční kameny posunovaly hned několikrát. Road movie hlučínským Slezskem v ostravském studiu připravil publicista, historik a básník Ivan Motýl, který se ve dvouhodinové dokumentární kompozici snaží pojmenovat stav a příčiny jinakosti tohoto nevelkého kusu Česka, které v posledních letech prochází silným procesem vlastního sebeuvědomění.

Když básník Petr Bezruč na počátku dvacátého století napsal báseň Hučín čili Hlučín, patřilo Hlučínsko k pruskému Německu už dlouhých 160 let. Větší část Vévodství slezského totiž Habsburkové předali Prusku po prohraných slezských válkách roku 1742. „Zahradu mi vzali, plot mi nechali,“ litoval ztracené země císař Josef II, když z rozlehlého Slezska zůstalo českým zemím jen opavské, krnovské a jesenické příhraničí. Pruskem obsazeným územím Petr Bezruč přezdíval Modrá strana, což bylo pojmenování inspirované modrými uniformami německých vojáků. A Bezruče nejvíce mrzela právě ztráta Hlučínska, tam se totiž po celou dobu německého záboru mluvilo skoro výhradně moravskou řečí.

01018002.jpeg

Poté, co se Německo s koncem první světové války zbavilo císaře Viléma II., část obyvatel Hlučínska padlého panovníka oplakala. Jiní se ale pustili do revoluce. Hlavně se všeobecně věřilo v lepší časy. Z hlučínské kroniky: „Celé městské zastupitelstvo se zúčastnilo a z kostela si vzali do průvodu prapor svaté Barbory. Večer seděli všichni v hospodách: socialisté, obchodníci a řemeslníci svorně jako bratři. Jeden druhému připíjeli na zdraví, až byli v povznešené náladě, tancovali a popíjeli tak dlouho, až se opili.“ Pak ale přišla strašlivá zvěst z pařížské mírové konference: Češi chtějí Hlučínsko anektovat. Na třicet tisíc lidí podepsalo proti připojení petici, kterou na zasedání sněmu do Výmaru odjeli předat zednický polír Jaroš z Kravař a kupec Böml z Hlučína. Hlučínské ženy pak poprosily o přímluvu přímo papeže Benedikta XV. Praha logicky čekala, že návrat dávných českých teritorií ke staré vlasti bude na Hlučínsku odměněn potleskem, stal se však přesný opak.

01086352.jpeg

Češi ale uspěli jen symbolicky, když urvali z německého císařství část Horního Slezska – takzvané Hlučínsko. Tedy území, na kterém se za vlády posledního německého císaře Viléma II. přihlásilo k moravské národnosti 89 procent obyvatel. Přesně řečeno 316 kilometrů čtverečních mezi Moravskou Ostravou a Opavou, severně od řeky Opavy se 40 tisíci Moravci a jen 7 tisíci Němci. A právě tam nás zavede Páteční večer, kterému jeho autoři dali název Road movie hlučínským Slezskem.

00223860.jpeg

Společně s Ivanem Motýlem se vydáme za stoletým Karlem Sládkem, jenž se narodil ještě za císaře Viléma, poslechneme si názor sociologa a vysokoškolského pedagoga Jiřího Siostrzonka, navštívíme hrobku knížecího rodu Lichnovských v Chuchelné i osadu Borová, kde péčí Václava Šafarčíka vzniká muzeum Hlučínska. Na názor se zeptáme i literárního historika Jana Malury, neboť hledání hlučínské duše má pochopitelně rovněž svou literární tvář, o niž se nemalou měrou zasloužila i spisovatelka Eva Tvrdá. A nečekaně hodně nám toho řeknou taky místní hřbitovy. Na spanilou jízdu hlučínským Slezskem, kterou režijně připravila Eva Lenartová ve spolupráci s mistrem zvuku Markem Hoblíkem, jste zváni 8. dubna.

Spustit audio