Pastevec, který pronikl do literárního světa. Uplynulo 250 let od narození svérázného básníka i prozaika Jamese Hogga
„Rád píšu o sobě, vlastně je jen málo věcí, které dělám ještě raději, je to tak krásné si občas zavzpomínat. Často se mi smáli kvůli tomu, co můj edinburský šéfredaktor nazývá dobrosrdečnou ješitností – ačkoliv to bývá přesně naopak, a věřím, že se mi znovu vysmějete. Ale je mi to jedno,“ těmito slovy začíná autobiografie Jamese Hogga, který toho za život stihl hodně.
Několik desítek let pracoval jako pastýř, takže číst a psát se prý naučil až v dospělosti. Přesto snil o tom, že bude jednou velkým básníkem jako jeho vzor Robert Burns. To se mu podařilo, když se spřátelil s Walterem Scottem, který jej uvedl do literárního světa. Po smrti byl sice na čas zapomenut, aby byl ve 20. století znovuobjeven jeho román, v němž moderní čtenáři dodnes vidí geniální postmoderní dílo.
Na první prosinec 2020 připadá 250. výročí narozenin Jamese Hogga…
Hogg se narodil pravděpodobně již v říjnu nebo listopadu roku 1770, pokřtěn byl však 9. prosince. V Británii byla prodleva mezi narozením a křtem kolem jednoho až dvou měsíců poměrně obvyklá. Vzhledem k tomu, že známe s jistotou jen termín jeho křtu, ale nikoli narození, bylo rozhodnuto, že se výročí budou slavit symbolicky 1. prosince. Hogg sám slavil narozeniny 25. ledna na počest svého největšího vzoru Roberta Burnse – a také se lehce omladil, když prohlašoval, že se narodil až roku 1772. Říká se, že jsme tak staří, jak se cítíme, a Hogg měl mladistvou duši do konce života. Jak se cítil mladý, tak se i po šedesátce věnoval curlingu. Přitom se však roku 1835 propadl ledem a nalokal se špinavé vody, dostal žloutenku, a to jeho cirhózou postižená játra už nemohla vydržet.
Za svého života byl Hogg populární i na anglickém královském dvoře, ale co u nás?
Ottův slovník naučný ve svém vydání z roku 1870 v kapitole „Skotští básnici“ ohledně Hogga jen hýří superlativy:
„Ze všech skotských básníkův (sic.) osvědčil James Hogg o pohádce a baladě nejskvělejší byť i bezuzdou (sic.) fantasii; jeho Bonny Kilmeny jest jedna z nejroztomilejších pohádek o báječných vilách, jakými který jazyk honositi se může, a překrásná balada The Witch of Fife jest jedna z nejlepších výtvorů, které zplodila fantasie na rovinách i horách skotských.“
Ovšem v současné době si čtenáři i kritici cení především jeho románu, že?
Vyznání ospravedlněného hříšníka bylo ve 20. století označeno za postmoderní román, který je lákavý nejen svou mnohovrstevnatou strukturou, ale také poměrně moderním stylem a odvážnou kritikou presbyteriánské církve, především víry v předurčení. Román kladl nepříjemné otázky, na které náboženští představitelé jen horko těžko dokázali odpovědět. Českého čtenáře sice palčivé otázky predestinace pravděpodobně nijak zvlášť nezasáhnou, přesto ovšem Hoggův přímočarý literární styl je dokonale nadčasový.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
