Papoušek na motocyklu: Úvodní díl cyklu věnovaného meziválečnému umění

Papoušek na motocyklu - slovní spojení si pamatujeme ze školy. Ano, poetismus, Nezval. Ale co víc? Kdy a kde jsme to jen četli? Šokující spojení má sílu básnického obrazu, současně se z něj velmi brzy stalo klišé. Jedna z mála figur poetismu, která uvízla v kolektivní paměti, protože význam titulu Na vlnách TSF už vyprchal. Télégraphie sans fil. Bezdrátová telegrafie. Ano, jsou to rozhlasové vlny, tehdy velmi mladé a zaručeně přitažlivé, ale dnes už pel nového a překvapivého poněkud pozbyly.

Rychlost, exotismus, moderna

Proč jsme si tedy vybrali pro titul našeho pořadu právě Papouška na motocyklu? Podtrhuje dvě oblasti, které jsou pro literární pole meziválečné doby příznačné. Papoušek reprezentuje zálibu v exotismu. Zkušenost války je ještě živá, trýznivá, proto se nastupující tvůrčí generace programově obrací ke každodennosti. Žijeme teď a tady, je čas se přestat trápit, namísto toho žít a užívat si. Třeba se toulat myšlenkami v zámoří, nebo se nechat okouzlit cirkusem. Motocykl zastupuje rychlost, techniku, ale také intenzivní práci inženýrů, konstruktérů – a dělníků. Papoušek a motocykl nejsou tématy Nezvalova textu, ani motivy, které by dál rozvíjel, jsou topoi, pevnými schématy, jakýmisi významovými totemy dané doby.

Topoi má v literární teorii dva významy. V jednotném čísle topos používáme k označení míst, o nichž se v dané promluvě či uměleckém díle jedná. Latina pro ně má termín loci communes, tedy místa obecná, jenž naznačuje, že se jedná o figuru stabilní, opakující se. Ernst Robert Curtius ve své zásadní práci Evropská literatura a latinský středověk poprvé vydané v roce 1948 význam topoi rozšířil. V současné literární vědě výrazem topoi můžeme jednoduše označit pevná klišé, myšlenková nebo výrazová schémata.

Pohleďte vzhůru na letící aeroplán

Nezvalův Papoušek na motocyklu využívá řadu dobových topoi. Kombinuje dvojí jazyk – básnický a odborný, konfrontuje básnické obrazy s razancí manifestu, což odlišuje i typograficky. Stará topoi, příznačná pro poezii předválečnou, konfrontuje s topoi novými, živými a životnými. Klid nemocnice, bulváry minulého století, plesnivé nevlídno pracoven patří dávným myslitelům. Nyní je třeba pohlédnout vzhůru na letící aeroplán, plachetnicím popřát dobrý vítr a nahlédnout do pralesa nebo za první nároží. Tam můžeme zahlédnout ohnivého papouška, lampion nebo třeba plakát s tanečnicí a polykačem ohně. Poezie se děje všude, v parcích, kavárnách, na ulici, ve výkladních skříních. I proto vyrážíme ven ze studia a budeme diskutovat vždy o dvou topoi či fenoménech, typických pro české umění mezi dvěma válkami.