Papež zkouřený až do šestnáctého

7. říjen 2005

Na webové stránce moderních hippíků se o výstavě Pope Smoked Dope / Papež kouřil trávu píše jako o dočasné pražské mekce (s poznámkou, že "neprokalit" těch šedesát korun určených na vstup není tak těžké). Výstava v domě U Zlatého prstenu, mapující formování nového grafického designu šedesátých let pod vlivem rockové muziky, je proti původně zamýšlené době trvání o měsíc prodloužena.

Výstava Pope Smoked Dope je poslední příležitostí zachytit festival, který uplynul v Praze v posledním čtvrtroce. Jeho podtitulem je "rocková hudba a alternativní vizuální kultura 60. let", patřila do něj série rockových filmů v kině Lucerna a každý měsíc beatový koncert ve Velkém sále Lucerny. Autorem koncepce projektu je Zdeněk Primus, provokativní název je vypůjčený od skladby a desky legendárního rockera Davida Peela (obal alba je U Zlatého prstenu samozřejmě k vidění).

Obal alba desky The Pope Smokes Dope

Šedesátá léta znamenají hudbu. Hudba udávala rytmus životního stylu a ovlivňovala, co mohla. Mimo jiné grafický design: na plakátech, obalech desek, v časopisech i v pop-artových dílkách nacházíme snahy o vizualizaci hudby či pocitu z ní. Pozoruhodné je, že z kunsthistorického hlediska se v desetiletí 1962-1972 formuje svébytný, nový a významný sloh.

Nejvýraznější jsou psychedelické grafiky, plné neonových barviček, secesních křivek, orientálních zdobení i útočivých tvarů. Raná psychedelická tvorba je spojena s Beatles, podmíněna lehkými drogami, především marihuanou a tehdy ještě víceméně legálním LSD. Velký boom zažila v roce 66/67 v San Francisku, hippie metropoli. Odtud na výstavu přicestovala série oči lákajících plakátů od Wese Wilsona, Riche Griffina, Antona Kelleyho a dalších. Mluví-li se o šedesátých letech, drogy jsou nezbytným tématem. Na výstavě najdeme brožury sloužící za návod k po(u)žití, ale i časopisová prohlášení vzývaných muzikantů, že opravdový hippie nefetuje. Zmíněné publikace jsou další skupinou exponátů - pojednání o drogách, o kapelách, o filosofii, o Východu, sbírky textů písní a básničky, Marshall Mc Luhan, Timothy Leary, Abi Hoffman, a pro změnu Yoko Ono, to je literární zázemí tehdejší alternativní scény. Škoda, že jsou knížečky chráněny vitrínou, ráda bych si zalistovala.

Obálka časopisu Pop Music Expres

Byla to prý generace, která toužila měnit sociální a politickou skutečnost svým přístupem. Značnou úlohu sehrály časopisy, zabývající se společností a jejími problémy. Snažily se interpretovat politiku, hovořit o dobývání vesmíru, o Vietnamu a jiných válečných konfliktech, a taky znovu o muzice, o sexu. Hodně je zastoupen Mladý svět, informativní kritický čtrnáctideník, jemuž se díky postupně povolujícímu tlaku dařilo dodávat zprávy s čím dál větší objektivitou. Vystavené časopisy nejsou jen připomínkou dobové typografie, ale také autentickým dokumentem, o čem a jak se psalo. Je milé dozvědět se z titulní stránky, že králem majálesu byl zvolen Allen Ginsberg. Na pročtení všech Mladých světů, Musical Expressů, Rolling Stonů, Bravíček A TWENů je ale potřeba hromada času.

Snaha o léčení společnosti se projevila i ve zpřístupňování umění masám. Pop-art chtěl naučit na umění se dívat, multiply, které jsou na výstavě také zastoupeny, podněcovaly sběratelství, protože nebylo finančně náročné si něco kvalitního pověsit doma.

Plakát výstavy

Nejmarkantnějším dokladem proměn grafického stylu jsou obaly gramofonových desek. Tvořivě pojednané obaly očkovaly do vědomí lidí posedlých hudbou existenci výtvarna. Vývoj šel od jednoduchých fotografií, přes montáže, k radikálně novému designu. Pro velkou konkurenci na konci 60. let vznikaly velmi složité obaly dnes ceněné jako artefakty.

Výstava se nachází v jednoduchých sklepních prostorách, k nimž mi ladí slovo underground. Dá se proběhnout za pár desítek minut, nebo na ní trávit dlouhé hodiny pečlivým studiem materiálů. Na expozici je sympatické, že podává svědectví o určité době bez snahy o bombastičnost, prostřednictvím "obyčejných" předmětů, kterými teď možná zatápíme v kamnech na chalupě.

Ptám se usměvavé paní, která hlídá návštěvníky, aby nezlobili, jak šedesátá léta prožívala ona. Říká, že poslouchala Lennona a Presleyho a marně se těšila na svobodu. Vyprávěla moc krásně, zeptejte se také, až na výstavu půjdete. A pustila mi bezva bigbeatové cédéčko, i když už byla zavírací doba.

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.