Panika přijde snadno. Nemusí jít o velký teroristický čin, aby nás ovládly obranné vzorce chování, říká režisér Jiří Havelka

2. únor 2022

Dveře jsou zablokované, záchranná brzda nefunguje. Vlak se nekontrolovaně vzdaluje od cílové stanice, navíc pozpátku. Nastupuje panika. Situace se může vyvinout jakkoliv, každý je podezřelý. Na scéně se dokonce objeví zbraň. Další pušku má jelen, který se pohybuje kdesi v okolí vagonu...

Podobná událost se před časem stala. Její mediální výstupy zaujaly Jiřího Havelku natolik, že podle ní spolu s Davidem Dvořákem napsal scénář a zrežíroval film. „Obraz lokálky couvající do výchozí stanice se mi zalíbil, a klasickou dokumentaristickou rešerší jsem si o tom zjišťoval víc. Četl jsem i zprávu Drážní inspekce, která případ vyšetřovala jako mimořádnou událost,“ popisuje režisér cestu k novému filmu.

Čtěte také

Po Vlastnících natočil další konverzační komedii s lehce mrazivým podtextem. Všechny filmové postavy mají reálné předobrazy a reálné jsou i situace, které snímek předkládá. „Jeden z účastníků tehdejší nekontrolované jízdy vlaku psal, že je to naše malé 11. září, a začal se loučit s příbuznými. Takhle to funguje. Stačí málo a v lidech se spouští panické a záchranné vzorce chování,“ doplňuje. 

Ve filmu odkazuje i na některé aktuality. Spolu se střihačem dlouho přemýšleli, jestli děj filmu časově ukotvit skrze nedávný brexit. Nakonec si tuhle libůstku neodpustili. A je tu ještě jeden humorný moment. V motoráku jede i kapela, která stále hledá název. „Všechny normální skupiny mají auto, my máme vlak. Takže vlastně můžeme hrát jenom tam, kde mají nádraží,“ posteskne si jeden z muzikantů. „Takže Brno škrtám,“ opáčí další člen zatím bezejmenné skupiny. I s tím má Havelka zkušenosti. Jak říká, názvy svých filmů hledá těžko a nerad – nechce totiž divákům napovídat, jak mají jeho dílo vnímat.  

Jana Plodková ve filmu Mimořádná událost

Při práci na snímku využil moderní, u nás dosud nepoužívanou metodu. Do ateliéru přijel skutečný vlak, a filmaři ho obložili ledkovými stěnami s předtočeným pozadím. „Ubíhající krajina za okny se během natáčení promítá na ledkovou stěnu, a dá se ovlivňovat. Předtáčky jsou svázané s naší kamerou a trackovacím systémem, který všechno monitoruje. Podle toho v reálném čase upravuje světelnost, vzdálenost pozadí, a třeba i ostrost tak, aby všechno působilo co nejautentičtěji,“ pochvaluje si režisér s tím, že tak odpadá dodatečné klíčování. S výsledkem práce systému je, jak potvrdil, spokojený.   

Spustit audio

Související