Paní Doris. Příběh pamětnice terezínského ghetta

Doris Grozdanovičová, pamětnice terezínského ghetta
Doris Grozdanovičová, pamětnice terezínského ghetta

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Příběh Doris Grozdanovičové, jedné z posledních pamětnic koncentračního tábora Terezín. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání. 

Zanedlouho to bude 77 let, co z hlavního nádraží v centru Brna odjížděl vlak do Terezína. Vezl tisíc lidí. Byla mezi nimi i mladá dívka Doris se svou rodinou. 

Doris Grozdanovičová v Terezíně slavila čtyřikrát narozeniny. Bylo jí šestnáct, sedmnáct, osmnáct a devatenáct. „Vždycky jsem dostala buď básničku, kousek chleba, jeden kvítek nebo kousek margarínu,“ popisuje dnes dvaadevadesátiletá dáma. „Měla jsem štěstí, že jsem zůstala v Terezíně.“ 

Doris Grozdanovičová, pamětnice terezínského ghetta

Své vzpomínky na dospívání v ghettu, které bylo poznamenáno hladem, nesvobodou, strachem i smrtí obou rodičů, Doris Grozdanovičová stále, několikrát týdně, vypráví studentům ve školách i zájemcům přímo v Terezíně. Přednáší v němčině, angličtině a češtině.

„Myslím, že je to povinnost o tom mluvit. Aby se opravdu na to nezapomnělo. My jsme tehdy po válce mysleli, že už nemůže být nic tak strašného. Ale dodnes není míru pod olivami,“ vysvětluje paní Doris, proč navzdory ubývajícím fyzickým silám stále cestuje a ve vzpomínkách se vrací do jednoho z nejobtížnějších období svého života.

Doris Grozdanovičová, pamětnice terezínského ghetta

Doris Grozdanovičová s lehkostí, elegancí a naprostou samozřejmostí stále uvádí své okolí v úžas. Například když v telefonátu ohlásí, že je právě u Bodamského jezera, na večeři s manželkami velvyslanců nebo jen tak odpočívá u křížovek v německém jazyce. Má ráda společnost a literaturu.

Jako redaktorka nakladatelství Československý spisovatel spolupracovala s osobnostmi, o kterých mnozí vědí jen z maturitních otázek. „Já je znala jako živé bytosti. Například František Kožík – znáte ho?“ ptá se menší modrooká dáma s šibalským úsměvem. Rozpakům posluchače se někdy usmívá, jindy trochu přísně naznačí, že je třeba literaturu dvacátého století dopilovat.

Dokument chce Doris Grozdanovičovou představit jen jako pamětnici, ale také jako vyrovnanou moudrou ženu plnou vnitřní energie.

Autorka: Mariana Ambrožová
Dramaturgie: Gabriela Albrechtová
Zvuková spolupráce a zvukový design: Miroslav Buriánek a Roman Špála