Paměti krásné císařovny
Mám lehkou nedůvěru k paměti a díky boomu posledních let i ke knihám pamětí. V lepším případě milosrdně klamou. Přesto jsem sáhla po Pamětech Farah Pahlaví s portrétem autorky, půvabné poslední íránské císařovny, na přebalu. S nadějí, že mi pomůže lépe pochopit, proč po světem obdivovaném hospodářském a kulturním rozvoji Íránu, musel šáh Rezá Pahlaví koncem sedmdesátých let emigrovat a do země se z francouzského exilu vrátil duchovní vůdce ajatolláh Chomejní, jenž nastolil tzv. islámskou revoluci, která hospodářsky i duchovně (např. v postavení žen, zavedení práva šaríja atd.) uvrhla zemi o desetiletí zpátky.
V souvislosti se současnou situací např. v Afghánistánu, Iráku, i s tím, jak dopadly nedávné volby v Íránu, se íránská islámská revoluce vlastně jeví jako počátek procesu radikalizace vztahu části islámu vůči západní civilizaci.
Farah Pahlaví neodpovídá, sama odpovědi hledá. Ale především vypráví osobní příběh. Kapitoly o dětství a dospívání v Teheránu jsou prosté a působivé zároveň. Představují nám život dívky a její rodiny tak plasticky, že nám radosti i starosti, které ho provázejí, začínají být blízké. Náhle díky tomu jinak vnímáme zemi, která nás už léta při sledování televizních zpráv děsí nesnášenlivým fanatismem. Autorka si po celou dobu vyprávění udržuje sympatickou zdrženlivost, takže sblížení mladé studentky architektury s králem, následný sňatek a šťastný rodinný život se čtyřmi dětmi nepůsobí jako "soap opera". Její panovnické úkoly, především sociální a kulturní aktivity, nesly v souladu s královou politikou ovoce, jak dokládá i statistickými údaji: jestliže roku 1962 umělo v Íránu číst a psát 12 procent obyvatelstva, o dvanáct let později to už bylo 70 procent a zároveň se počet univerzit zvýšil z jedné na osm. V kulturní oblasti se země podivuhodně otevřela: např. festivalu v Šíránu se od roku 1969 do 1977 zúčastnily přední osobnosti evropské i americké kultury (mj. francouzský tanečník a choreograf M. Béjart či Peter Brook s Bread and Puppet a Jerzy Grotowski).
Proti autokratickému, nicméně úspěšnému režimu, který dosáhl značného mezinárodního uznání, se ovšem spojili levicoví studenti a mládež s konzervativními islámskými duchovními. Drama nabylo obrátek. Těžce nemocný císař s rodinou musel uprchnout ze země a dosud spřátelené evropské země mu odmítly poskytnout azyl. S novým íránským režimem, který posléze zemi rychle devastoval a ničil i dosud dosažené svobody, chtěly zůstat zadobře všechny státy světa. (Model, který se v historii již vícekrát nevyplatil, dobře známe.) Kruté stěhování z jedné země do druhé a politické intriky, které provázely a ovlivnily šáhovo léčení i operaci, by se lépe vyjímaly v Greenově románu než v politické taktice demokratických států v druhé polovině 20. století.
Takže knížka spíš nastoluje otázky: Jak mohli politici jednat tehdy? A jak by měli jednat teď?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
