Pálí to, chutná nám to. Žluté trabanty vyrážejí z Indie na velkou cestu domů

Dva čeští cestovatelé se nacházejí na opačných koncích jihoindického velkoměsta. Spojují je telefonní linky v pražském studiu Radia Wave – a hlavně jeden cíl. Závěrečná etapa transtrabant etapové cesty kolem světa. V této situaci jsme pro cestovatelský a outdoorový magazín Casablanca zachytili vedoucího trabantových výprav Dana Přibáně a nového člena jeho expedice Lukáš Venclíka, který si až těsně před cestou udělal řidičský průkaz…

Plán zní jasně… Na sever

„Pojedeme směrem na sever, Indií do Nepálu, odtamtud do Kašmíru, Pákistánu, Číny, Kyrgyzstánu a potom do Uzbekistánu, kde se v Samarkandu nachází nejvýchodnější bod naší první trabantí cesty,“ říká Dan Přibáň. „V Samarkandu budeme bouřlivě slavit, protože pokud tam dorazíme, tak to znamená, že jsme v trabantu objeli svět. A pak chceme pokračovat domů a ucpat trabanty dálnici D1. Plán cesty je přesný, ale jeho realizace je vždycky dost nepřesná.“

Indie? Osobní prostor neexistuje

Lukáš Venclík připojuje první nováčkovské postřehy z Indie. „Soukromí vnímají Indové skutečně jinak než Evropané. Téměř všude, kde jsme zatím byli, jsme potkali lidi – a ne málo. Město Kochi – hlava na hlavě v jakoukoli denní i noční dobu. Autobus – krabička sardinek. Lodní přívoz má předepsanou kapacitu dvacet lidí – tolik si v pohodě sedne na dvě lavice z dvaceti, které loď nabízí. Cesta do hor – kilometry silnic lemované domy a kostely, každou chvíli vesnice. Osobní prostor neexistuje – je to, jako by někdo dobře miliardu Indů nastěhoval do země, která byla navrhovaná pro desetinu,“ říká v reportáži pro Casablanku

Dan Přibáň: Výprava trabanty po Austrálii a JV Asii? To největší vítězství, jakého jsme kdy dosáhli

• Upravit
• Smazat

Expedice Trabantem napříč kontinenty se po půl roce vrátila z cesty po Austrálii a jihovýchodní Asii. Dan Přibáň, autor celého konceptu cestování trabanty shrnuje, že šlo o nejnáročnější cestu, kterou na své etapové cestě kolem světa absolvoval.

Nesmrkejte, proboha

„Čemu říká Asie jasné ne, je smrkání. Zatímco hlasité vtáhnutí hlenů je úplně v pohodě, smrkání je podle pohoršených pohledů srovnatelné s hlasitým uprdnutím. I když je možná lepší mít občas plný nos, který aspoň utlumí všudypřítomnou směs zápachů a vůní, sahající od moči, hniloby a odpadků, které společně se špínou dekorují okolí indických silnic, až po kadidlo a hromady koření, sušené a čerstvé. Zdravá dávka koření je ostatně základ jihoindické kuchyně, a pokud chcete jíst něco, co nepálí, zbývají vám sladkosti a nápoje, které jsou zase přesladké. Pokud si každá země jede na svojí droze, Indie frčí na cukru a není výjimkou dostat čaj, ve kterém leží na dně hromádka cukru, která už se ve skleničce nemá šanci rozpustit,“ komentuje Lukáš Venclík svoje vjemy a zážitky. Náčelník Přibáň si ale Indii pochvaluje kvůli kuchyni i kvůli rychlosti, se kterou výprava dokázala z přístavu dostat svoje auta. Po provedení nezbytných oprav jsou trabanty připravené vyrazit na velkou cestu domů…