Pád komunismu, nebo sametová revoluce?
Oslavy dvaceti let od pádu komunismu se zcela očekávatelně smrskly na neformální souboj dvou nejvýraznějších porevolučních figur - Václava Havla a Václava Klause. Ačkoliv na koncertě v Pražských křižovatkách došlo k jakémusi formálnímu, i když vcelku chladnému usmíření, ani Havel, ani Klaus nevynechali příležitost, aby se kriticky nevymezili vůči druhému.
Nejsilněji se to povedlo Václavu Havlovi, který Klause nepřímo zařadil do čecháčkovské tradice politiky, která vypočítavě čeká jen na to, co se hodí nám doma, zatímco sebe velmi neskromně vsunul do tradice masarykovské, pro niž je starost o stát vždy otázkou přinejmenším evropskou. Klaus zase trvá na svém podivném přesvědčení, že protikomunistický disent k pádu komunismu přispěl daleko méně než nenápadné domácí reptání a odpor v hlavách většiny obyvatelstva, a to nakonec proto, že byl pozitivně laděný a ne nenávistně antikomunistický.
Jak vidno, spor o českou demokracii se nestal soubojem myšlenkových koncepcí, které by jeden či druhý prezident reprezentoval, nýbrž čistým sporem osobností, které mají problém klást pozitivní myšlenky, aniž by se přitom musely vymezovat vůči nepříteli. Dvacetileté období svobody se tak nejeví jako doba obnovené debaty o podobě státu, které se kdysi říkalo "res publica", věc veřejná, ale jako tvrdý střet jednotlivých ješitností a samolibostí. Ten nemá daleko k nenávistné zákopové válce, zejména v odvozené podobě v nižších patrech parlamentní politiky vedené na linii ODS kontra ČSSD.
Mezeru, která za dvacet let narostla mezi Havlem a Klausem, výchozím ideálním porevolučním stavem a pozdějším vývojem, umocňuje i potřeba přiřadit se k jednomu či druhému táboru s takovou oddaností, že každé kritické slovo vůči obdivované ikoně jednoho z Václavů je bráno jako útok na posvátnou bytost. A co je překvapivé: Havlovi příznivci se v tomto ohledu často vyrovnají těm Klausovým.
Po dvaceti letech: místo diskuse útočná a neplodná polemika, místo úcty k soupeři mírné pohrdání a posměšek. Nic divného v zemi, kdy se její jediní dva noví prezidenti nedohodnou ani na tom, co se v listopadu 1989 vlastně odehrálo. Jak to tedy bylo? Zažili jsme klausovský "pád komunismu", anebo Havlovu "sametovou revoluci"?
