Otakar Theer: Faëthon. Dramatická koláž o vzpouře, svobodě a tragickém pádu syna boha

26. říjen 2025

Hra pro pamětníky

Faëthón syn boha slunce Hélia poprosí svého otce o zapůjčení bájného sluneční vozu. Helios jeho naléhání podlehne a vůz mu zapůjčí. Mladíkova cesta ale skončí tragicky. V titulní roli poslouchejte Luďka Munzara online po dobu osmi týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Helios, bůh Slunce (Vladimír Šmeral), Klymené, choť krále Meropa (Marie Glázrová), Faethón, syn Heliúv a Klymenin (Luděk Munzar), Prométheus (Otomar Korbelář), Tyfón, démon Ohně (Otakar Brousek), Eurymedon, král Gigantů (Jiří Hurta), Briareós, Gigant (František Hanus), Enkelados, Gigant (Viktor Očásek), Eirené, Hóra (Julie Charvátová), Eunomia, Hóra (Ilona Kubásková), Diké, Hóra (Ludmila Stambolijeva), Aiglé, Heliada (Eva Klepáčová), Lampetié, Heliada (Lída Otáhalová) a Faethusa, Heliada (Viola Zinková)

Dramaturgie: Jaromír Ptáček

Hudba: Jiří Berkovec

Režie: Miloslav Jareš

Natočeno: 1962

Hra Faëthón je dílem předčasně zemřelého a dnes pozapomenutého básníka Otakara Theera. Starořeckou báj o vzpurném mladíkovi vyložil jako obraz vzpoury proti odvěkému řádu a touhy po svobodě.

Theerovo drama nebylo od roku 1917 nikdy znovu uvedeno a z repertoáru Národního divadla bylo staženo po pouhých třech reprízách, přestože ve válečné atmosféře bylo publikem vřele přijato. F. X. Šalda tehdy psal o „výzvě k národně politické nesmluvnosti“.

Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.

V roce 1962 si text hry vybrali dramaturg Jaromír Ptáček a režisér Miloslav Jareš pro svůj významný inscenační počin. Miloslav Jareš hledal pro rozhlasovou adaptaci originální akustické řešení, zejména pak pro druhou část tragédie. Nakonec její natáčení přenesl z neutrálního akustického prostředí rozhlasového studia do reálného prostoru chrámu Svaté Barbory v Kutné Hoře.

Šlo mu o to, aby dramatický prostor rozhlasových her působil autenticky. Řešení – a to nejen pro inscenaci Faëthóna – našel v nahrazení rozhlasového studia reálným prostředím. O mnoho let později, v roce 1977 natáčel Štěpánkovu hru Pivovar v Sojkově v prostorách starobylého kutnohorského pivovaru.

Jarešův Faëthón je ojedinělý snímek, který dokládá nejen jednu z etap Jarešova tvůrčího rozmachu, ale především svébytnost rozhlasového inscenačního umění.

autor: Martin Velíšek