Osudy Zuzany Růžičkové, dítěte z tábora smrti a později první dámy cembala
Životní příběh Zuzany Růžičkové, oceňované cembalistky a hudební pedagožky, se uzavřel. Zemřela po krátké vážné nemoci 29. září 2017 ve věku 90 let. Proslavila se zejména provedením děl Johanna Sebastiana Bacha. Připomenout si ji můžete v pořadech Osudy z roku 2003, Ad Libitu a v Telefonotéce z ledna 2017.
Zuzana Růžičková se narodila 14. ledna 1927 v Plzni. Za druhé světové války byla vězněna v koncentračních táborech. Už v Terezíně se seznámila se zde vězněnými hudebníky, mimo jiné s operním pěvcem Karlem Bermanem.
Duch je víc než chleba. Mrazivé svědectví Zuzany Růžičkové
Pořad k devadesátinám umělkyně světového formátu, ženy energické, moudré, s jedinečným společenským a kulturním přehledem a nadhledem. K tomto výročí jsme zařadili vyprávění Zuzany Růžičkové o holocaustu.
V letech 1945–1947 studovala v Plzni hru na klavír v místní hudební škole, poté ve studiu hry na klavír pokračovala na pražské AMU a nedlouho poté přibylo i cembalo. V roce 1956 zvítězila v Mnichově na mezinárodní cembalové soutěži, poté studovala hru na cembalo v Paříži u profesorky Roesgen-Championové. Tehdy započala její úspěšná hudební kariéra.
Zuzana Růžičková se stala především tlumočnicí rozsáhlého Bachova díla, jehož kompletní cembalovou tvorbu natočila i na gramofonové desky. Kromě svého pedagogického působení na pražské AMU vedla též mistrovské kurzy v Praze, Zürichu, Stuttgartu a v Rize. V letech 1979–1990 byla Zuzana Růžičková sólistkou České filharmonie. Jako sólistka koncertovala po celé Evropě, USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku. Zvláště významné bylo její pravidelné hostování na předních mezinárodních hudebních festivalech.
Byla držitelkou řady ocenění, např. v roce 2003 převzala z rukou prezidenta republiky Vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění.
