Osudy zpěvačky a herečky Soni Červené

Soňa Červená

Pětidílné rozhlasové vzpomínky operní pěvkyně, herečky a překladatelky Soni Červené.

Poslouchejte na Vltavě od 30. listopadu 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také v jednom článku na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.


"Letošní uvedení Káti Kabanovy bylo tak všestranně znamenité, že je lzepopsat jen vršením superlativů. Naprostým středem pozornosti byla KabanichaSoni Červené. Nepřekvapilo nás, když jsme se v programu dočetli, že svoukariéru začala jako herečka." (Rodney Milnes, Opera, London, I/1973). Pěveckému umění Soni Červené vzdávali hold kolegové, znalci i fanoušcioperního a komorního zpěvu po celém světě. Jen doma, v Čechách, muselo býtjejí jméno vymazáváno z archívů a titulků filmů. Ale jak se ukázalo,nevšední umění mimořádně silné osobnosti zvítězilo nade vším: nadnepřejícností, zlobou i soubojem s pamětí společnosti.

Soňa Červená se narodila a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla v roli Cherubína z opery W.A.Mozarta Figarova svatba a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. Účinkovala také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem pak ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.

02147287.jpeg

V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně, nejprve v opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper. Svou zkušenost z předchozích sedmi operních sezon v Brně rychle zúročila v nových rolích, zejména v dílech Monteverdiho, Händla a Glucka. Stálá angažmá v Západním Berlíně, ve Frankfurtu nad Mohanem a v San Francisku jí přinesla nenáročnější role. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě i Americe. Spolupracovala s významnými dirigenty, vynikajícími režiséry, jejími partnery byli např. Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson.

Soňa Červená měla zájem i o tvorbu dvacátého století a nepřestávala přitom prosazovatm dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně na mnoha scénách a pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos. Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007) a nastudovala také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.


Připravila: Eva Ocisková v roce 2006.