Osudy: Životní příběh básníka a kněze Rostislava Valuška

30. březen 2015

Vyprávění kněze Církve československé husitské, grafika a vydavatele samizdatové literatury.

Poslouchejte na Vltavě od 30. března 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura.


Narodil se roku 1946 v Olomouci, dokonce přímo v bytě, v němž jsme Osudy natáčeli: „To je prostě taková zvláštní výsada, že jsem se v tomto bytě narodil a že v něm – dá-li pánbůh – i umřu.“ Prožil v něm šťastné dětství s rodinou, která se měla ráda a držela pohromadě. Otec byl obuvník, který měl dílnu nejprve ve dvoře, a později, když mu ji komunisté vzali, ve svém bytě. „Máma byla doma a ještě tu měla babičku, svou maminku, a to pro mne byl svatý člověk. Takže ta hlubina bezpečnosti tady prostě byla,“ vzpomíná Rostislav Valušek.

Nezapomenutelné byly pro něj nedělní mše v Husově sboru v Olomouci, po kterých následovaly návštěvy loutkového divadla Kašpárkova říše. Už v době dospívání Valušek inklinoval k umění, zejména výtvarnému, avšak na uměleckou školu se nedostal a vyučil se zámečníkem. Střední školu vystudoval při zaměstnání. Pak přišel srpen roku 1968. „To byla pro mě dvě nejtěžší traumata, která bych spojil: srpnová okupace a potom Palachova smrt. To byl prostě zlom. Skončila naděje.“ Aniž by si Rostislav uvědomoval nebezpečí, přemalovával s kamarády nápisy v ulicích. A pak přišla Palachova smrt. „Já mám teď docela slzy v očích,“ vzpomíná na Palachův pohřeb, na který se vypravil do Prahy, „byl jsem v Klementinu u té rakve, ty davy v ulicích, to dramatické ticho… Byla tam jakási vzdorovitá bezradnost. My jsme prostě národem emocí: vypneme se, ale brzo se vyčerpáme. To už je prostě tak.“

Poté se Rostislav Valušek rozhodl s kamarádem emigrovat do SRN, ale po půlroce se do vlasti vrátil. Vystudoval Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, státní souhlas k vykonávání praxe duchovního ale nedostal. Pracoval tedy v různých dělnických profesích: byl skladníkem v prádelně, kulisákem, čerpačem u hydrologického průzkumu… Tehdy začal společně s Petrem Mikešem a Eduardem Zachou vydávat první samizdatovou edici u nás – Texty přátel - která neunikla pozornosti státní bezpečnosti. Rostislav Valušek byl opakovaně vyslýchán, vydírán a přemlouván ke spolupráci. Po jejím odmítnutí byl s dalšími šesti lidmi obviněn z hanobení republiky. Ze soudu nakonec vyvázl s podmíněným trestem.

Teprve po listopadu 1989 mohl naplno vykonávat svou praxi duchovního. V současné době působí jako farář Církve československé husitské v Horce nad Moravou. Žije v Olomouci. Vydal pět básnických sbírek, které vyšly v loňském roce pod názvem Stejně blízko i daleko v nakladatelství Kniha Zlín.


Připravil: Jan SulovskýTechnická spolupráce: Zdeněk PrchlíkRežie: Michal Bureš

autor: sul
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová