Osudy Zdeňka Sternberga. Poslechněte si vzpomínání doyena českého hraběcího rodu Sternbergů
V úterý 19. ledna 2021 zemřel Zdeněk Sternberg, doyen významného českého hraběcího rodu Sternbergů a vlastník hradu v Českém Šternberku na Benešovsku.
Dějiny hradu, stejně jako osudy jednotlivců, jsou spojeny s jeho rozkvětem i obdobími, která přinesla velká strádání. Jen v minulém století prošly šlechtické rody přinejmenším dvěma velkými zkouškami, dvěma totalitními režimy – fašistickým a komunistickým.
Zdeněk Sternberg prožíval své dětství s osmi sourozenci. V rodině se přirozeně mluvilo různými jazyky, za nacistické okupace však tatínek rozhodl: od této chvíle se v rodině bude mluvit pouze česky, a to také platilo. Host vltavských Osudů vypráví o radostech dětského života na hradě, vzpomíná na své soukromé učitele i na svá studia na reálném gymnáziu v Praze na Smíchově, vzpomíná na okupaci i konec války, na svou pomoc emigrantům, na přerušená studia práv, na službu v armádě v nechvalně známých pomocných technických praporech i na práci v karvinských dolech. Ani prodloužení práce v hornictví mu nepřineslo klid. Stačilo vyslovit jméno Sternberg a zaměstnání bylo odmítnuto.
Čtěte také
Útočiště našel v karlínském divadle, ale neušel pronásledování StB. A Zdeněk Sternberg i s ohledem budoucnost své rodiny nakonec emigroval do Vídně, kde se úspěšně vypracoval na druhého muže potravinářského koncernu. Od začátku devadesátých let pak spravoval rodné panství na Českém Šternberku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová