Osudy Soni Červené. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky operní pěvkyně, herečky a překladatelky
Pěveckému umění Soni Červené vzdávali hold kolegové, znalci i fanoušci operního a komorního zpěvu po celém světě. Jen doma, v Čechách, muselo být její jméno vymazáváno z archívů a titulků filmů. Ale jak se ukázalo, nevšední umění mimořádně silné osobnosti zvítězilo nade vším: nad nepřejícností, zlobou i soubojem s pamětí společnosti.
Narodila se a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla v roli Cherubína z opery W. A. Mozarta Cherubín a ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. Účinkovala také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem pak ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec. V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně, nejprve v opeře Unter den Linden a v roce 1962 v Deutsche Oper.
Když za dramatických okolností prošla v lednu 1962 berlínskou zdí do západní Evropy, došla ocenění za role v operách Bizeta, Richarda Strausse, Verdiho a Wagnera. Stala se sólistkou operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a všech velkých německých operních scén.
Byla také žádaným hostem předních evropských a amerických scén a mezinárodních festivalů (Bayreuth, Salcburk, Glyndebourne, Edinburk atd). Spolupracovala s významnými dirigenty, vynikajícími režiséry, jejími partnery byli např. Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi nebo Birgit Nilsson.
Letošní uvedení Káti Kabanovy bylo tak všestranně znamenité, že je lze popsat jen vršením superlativů. Naprostým středem pozornosti byla Kabanicha Soni Červené. Nepřekvapilo nás, když jsme se v programu dočetli, že svou kariéru začala jako herečka.
Rodney Milnes, Opera, London, I/1973
Soňa Červená měla zájem i o tvorbu dvacátého století a nepřestávala přitom prosazovat dílo L. Janáčka – Stařenku Buryjovku (Její pastorkyňa), Kabanichu (Káťa Kabanová) a Zefku (Zápisník zmizelého) zpívala postupně na mnoha scénách a pro frankfurtskou operu a vídeňskou Universal Edition přeložila do němčiny Janáčkovu operu Věc Makropulos.
Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého, a to v roli Vypravěče (2007) a nastudovala také ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... Ve Stavovském divadle nastudovala s Robertem Wilsonem roli Emilii Marty ve Věci Makropulos.
Rozhlasové vzpomínky Soni Červené, natočené v roce 2006, vysíláme v repríze v pořadu Osudy u příležitosti 100. výročí narození operní pěvkyně, herečky a překladatelky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.