Osudy René Roubíčka
V 96 letech zemřel nestor českého sklářského designu, pedagog a světově uznávaný výtvarník René Roubíček. Poslechněte si jeho rozhlasové vyprávění.
René Roubíček říkával, že „vyrostl na muzice“. Jeho otec byl profesionální hudebník, vystudoval konzervatoř, jeho dva strýčkové byli výtvarníci. Sám denně hrával na piáno, hrával v orchestru, na saxofon, klarinet, vedl studentský pěvecký sbor.
Odmalička maloval, po první „dětské“ výstavě, to mu bylo snad patnáct let, si ho pozval Max Švabinský a chtěl ho k sobě, jakmile skončí reálku, přijmout na Akademii. Místo toho přišel Hitler, vysoké školy byly zavřeny, René Roubíček šel studovat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Jeho profesor kreslení Severa mu při vyplňování přihlášky doporučil, aby se věnoval sklu. Jak se ukázalo, bylo to doporučení prozíravé.
René Roubíček vystudoval v ateliéru profesora Jaroslava Holečka a Josefa Kaplického a stal se jedním z tvůrců nového, moderního českého skla. Působil jako profesor na Střední odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově, byl vedoucím výtvarníkem Borského skla v Novém Boru, přednášel v Německu, Americe,v Japonsku, od roku 1982 byl duší mezinárodních sklářských sympozií u nás i v zahraničí.
Světový zájem o nové české sklo „nastartovala“ Velká cena z Expa ´58 v Bruselu. Exceloval René Roubíček i jeho žena, rovněž významná česká sklářka, Miluše Roubíčková. V té době navázal celoživotní tvůrčí spolupráci s vynikajícím mistrem sklářem Josefem Rozinkem, později pokračoval s jeho žáky.
René Roubíček vytvářel technicky i tvarově složitá díla, snoubil monumentální i komorní sochařské objekty s architekturou, prostřednictvím své tvorby vedl nepřetržitý dialog s prostorem. Návštěvník výstavy R. Roubíčka a M. Roubíčkové „Sklo – a proč ne!“ u Medy Mládkové na pražské Kampě (2013) odcházel s pocitem, že jeho „skleněné“ exponáty jsou v neustávajícím rytmickém a barevném pohybu, že jsou „živé“, vyzývající k dialogu každého, kdo je nablízku. Je to fascinující „zhmotnění“ jednoho z umělcových přání vytvářet sklo živé, čisté, dynamické.
Vypráví: René Roubíček
Připravila: Eva Ocisková
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
