Osudy René Roubíčka

René Roubíček říkával, že „vyrostl na muzice“. Jeho otec byl profesionální hudebník, vystudoval konzervatoř, jeho dva strýčkové byli výtvarníci. Sám denně hrával na piáno, hrával v orchestru, na saxofon, klarinet, vedl studentský pěvecký sbor.

Odmalička maloval, po první „dětské“ výstavě, to mu bylo snad patnáct let, si ho pozval Max Švabinský a chtěl ho k sobě, jakmile skončí reálku, přijmout na Akademii. Místo toho přišel Hitler, vysoké školy byly zavřeny, René Roubíček šel studovat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Jeho profesor kreslení Severa mu při vyplňování přihlášky doporučil, aby se věnoval sklu. Jak se ukázalo, bylo to doporučení prozíravé.

René Roubíček vystudoval v ateliéru profesora Jaroslava Holečka a Josefa Kaplického a stal se jedním z tvůrců nového, moderního českého skla. Působil jako profesor na Střední odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově, byl vedoucím výtvarníkem Borského skla v Novém Boru, přednášel v Německu, Americe,v Japonsku, od roku 1982 byl duší mezinárodních sklářských sympozií u nás i v zahraničí.

René Roubíček|foto: Eva Malá

Světový zájem o nové české sklo „nastartovala“ Velká cena z Expa ´58 v Bruselu. Exceloval René Roubíček i jeho žena, rovněž významná česká sklářka, Miluše Roubíčková. V té době navázal celoživotní tvůrčí spolupráci s vynikajícím mistrem sklářem Josefem Rozinkem, později pokračoval s jeho žáky.

René Roubíček. Prostorová kompozice pro československý pavilon na světové výstavě Expo 58, 1958. Sklo a ocel. 226 x 235 x 380 cm|foto: Národní galerie v Praze

René Roubíček vytvářel technicky i tvarově složitá díla, snoubil monumentální i komorní sochařské objekty s architekturou, prostřednictvím své tvorby vedl nepřetržitý dialog s prostorem. Návštěvník výstavy R. Roubíčka a M. Roubíčkové „Sklo – a proč ne!“ u Medy Mládkové na pražské Kampě (2013) odcházel s pocitem, že jeho „skleněné“ exponáty jsou v neustávajícím rytmickém a barevném pohybu, že jsou „živé“, vyzývající k dialogu každého, kdo je nablízku. Je to fascinující „zhmotnění“ jednoho z umělcových přání vytvářet sklo živé, čisté, dynamické.