Osudy „první dámy“ české lingvistiky Marie Těšitelové

20. leden 2012
02117090.jpeg

Marii Těšitelovou lze nazvat „první dámou“ české lingvistiky druhé poloviny 20.století. Významné pro ni bylo setkání s Vladimírem Šmilauerem. Díky němu se setkala se svým „osudovým oborem“, s kvantitativní lingvistikou, které se věnovala celý život. Rozhlasové Osudy začala Marie Těšitelová natáčet začátkem roku 2011, dokončení bohužel přerušila nemoc. Marie Těšitelová zemřela 30. října 2011, kdy ve věku 90 let. Vyprávění, které natočila Milena M.Marešová, doplňují čtené vzpomínky v interpretaci Blanky Bohdanové. Režie pořadu Jaroslav Kodeš.

Marie Těšitelová se narodila 3. dubna 1921 v Poličanech u Kutné Hory v mlynářské rodině. Maturovala na kutnohorském gymnáziu v roce 1940 a o rok později složila doplňovací zkoušku v učitelském ústavu. Vysokoškolskému studiu se mohla věnovat až po válce. V letech 1945-1948 vystudovala na pražské Filosofické fakultě bohemistiku a historii. Významné pro ni bylo setkání s vynikajícím pedagogem, Vladimírem Šmilauerem. Díky němu se setkala se svým „osudovým oborem“, s kvantitativní lingvistikou, když jako téma diplomové práce dostala zadáno zpracování frekvence slov a tvarů v románu Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna.

Krátce po absolvování studia nastoupila Marie Těšitelová do Výzkumného ústavu pedagogického, kde byla spoluautorkou učebnic českého jazyka pro základní školy. Nejvýznamnějším počinem však byla spolupráce na frekvenčním slovníku češtiny. Peripetie vzniku tohoto díla jsou charakteristické nejen pro dějiny české jazykovědy po druhé světové válce. Po roce 1948 musely být ze zpracovaného materiálu některé texty vypuštěny, jiné, například projevy Antonína Zápotockého, nově zařazeny. Slovník mohl kvůli ideologickým průtahům vyjít až v roce 1961, přestože dodnes zůstal ojedinělým zdrojem širšího poučení o rozložení slovní zásoby a gramatických kategorií v češtině.

V roce 1956 přešla Marie Těšitelová do Ústavu pro jazyk český. V oddělení lexikografie se podílela na přípravě Slovníku spisovaného jazyka českého. Byla výkonnou redaktorkou lingvistického časopisu Slovo a slovesnost a dlouholetou členkou redakce mezinárodního sborníku Prague Studies in Mathematical Linguistics, The Prague Bulletin of Mathematical Linguistics a Bibliografie kvantitativní lingvistiky. V roce 1965 se stala vedoucí oddělení kvantitativní lingvistiky. Tuto funkci zastávala do poloviny osmdesátých let, kdy bylo oddělení zrušeno. V roce 1990 odešla do důchodu.

I v dalších letech pokračovala Marie Těšitelová v práci pro českou lingvistiku. Sepsala její dějiny a napsala také své osobní vzpomínky. Obě díla zůstala ale nepublikována. Z nevydaných memoárů pochází výběr pro vltavské Osudy.