Osudy Olgy Hostovské, literární historičky, překladatelky, editorky a dcery spisovatele Egona Hostovského

Rodinu rozdělilo nebezpečí sílícího nacismu v Německu, pro svůj židovský původ se Egon Hostovský rozhodl pro emigraci a díky belgickým členům PEN klubu Československo opustil. Nerad jistě také s vědomím, že není jisté, kdy a zda svoji manželku a dceru ještě uvidí. Jak uvažuje Olga Hostovská: „Myslím, že otcův odchod do exilu představoval trauma pro oba mé rodiče, takže o podrobnostech se mnou nikdy nemluvili. Je mi jasné jen jedno. Při své povaze by se byl otec nikdy nevypravil do exilu sám.“

Dětství v Opočně a školní experiment

Egon Hostovský|foto: Olga Kopecká (Valeská)

Základní školu začala dívka navštěvovat v Opočně, kde prožila válečná léta u svých prarodičů. Do Prahy se vrátila v létě roku 1946. Přechod na střední školu už i v jejím případě poznamenaly změny – vrcholící v únoru 1948 – vyplývající z nového zákona o jednotné škole. „Náš poslední rok studia byl poznamenán ještě jedním jevem. Kdo měl na maturitním vysvědčení samé jedničky, mohl si vybrat jakoukoli vysokou školu a dostal se tam bez zkoušek,“ vzpomíná Olga Hostovská. Jenže pro dceru, v té době už opět emigranta ohrazujícího se vůči nastupující totalitě, takové výsady neplatily, a tak pokud chtěla studovat češtinu a polštinu, přijímacím řízením projít musela.

Nejste náhodou příbuzná toho spisovatele?

S otcem se mohla dcera, po dlouhých průtazích ze strany totalitního systému, setkat v Dánsku, kde tehdy pobýval, až v květnu 1966. Egon Hostovský zemřel ve svých pětašedesáti letech 7. května 1973 a je pochován ve Spojených státech amerických.

Olga Hostovská pracovala v 60. letech jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy. Léta 70. prožila s manželem a dětmi v Itálii, po návratu do Československa pracovala v letech 1988–1991 v nakladatelství Academia. Od poloviny 90. let se stará o otcovu literární pozůstalost a dodává: „V zahraničí každý rok vycházejí jeden až dva překlady. Jak jsme zjistili kdysi s Miloněm Čepelkou na jedné pražské besedě o Hostovském, kterou Miloň inicioval, jméno tohoto spisovatele u nás většinou nikomu nic neříká. A tak spolu občas jezdíme po knihovnách s pořadem nazvaným Smutný šprýmař Egon Hostovský.“