Osudy Marko Čermáka. Rozhlasové vzpomínání kreslíře, hudebníka a trampa

Jako žák chodil do stejné třídy s budoucím známým grafikem Oldřichem Kulhánkem. Po maturitě se oba hlásili na AVU, ale marně. Marko přešel na pedagogickou fakultu, rozhodl se vystudovat český jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu, školu ovšem nedokončil a narukoval. Právě na vojně založil posádkovou kapelu a také začal kreslit. Důstojníkům se jeho portréty líbily, a tak brzy získal status posádkového výtvarníka.

Po vojně se uchytil v propagačním oddělení Kulturního domu na Vinohradech. Později získal zaměstnání výtvarníka v Československých aerolinkách. V roce 1968 se opětovně začaly vydávat příběhy Jaroslava Foglara. Marko se přihlásil do konkurzu a ten vyhrál. Nastalo hektické a zároveň krásné období; Rychlé šípy mu učarovaly.

Tehdy se stal kreslířem na volné noze. Podobným způsobem jako trampování nebo Rychlé šípy fascinovala Marko Čermáka hra na banjo:

Nežil jsem pro nic jiného. Cvičil jsem mnoho hodin denně.

V roce 1965 se stal jedním ze zakladatelů bluegrassové skupiny Greenhorns (později se museli přejmenovat na Zelenáče), spolu s Janem Vyčítalem a Josefem Šimkem. Během let stanuli Zelenáči na vrcholu slávy. Koncertovali, natáčeli pro televizi i rozhlas, vydali řadu LP desek.

Marko Čermák ve druhé polovině 80. let z kapely odešel a založil Paběrky, kapelu, se kterou zůstal a vystupuje dodnes. Od Americké bluegrassové asociace získal prestižní ocenění za přínos k rozšíření pětistrunného banja a country a bluegrassu.