Osudy Marko Čermáka. Rozhlasové vzpomínání kreslíře, hudebníka a trampa
Rodina Čermákových žila skromně. Otec si pronajal chatu na Kačáku, kde se scházeli sousedé a hráli a zpívali. Trampský způsob života Markovi učaroval – začal jezdit na trampy, spal pod širákem, s kamarády splouvali řeky, poznávali různá místa republiky. Už v dětství se projevoval jako kreslířský talent.
Jako žák chodil do stejné třídy s budoucím známým grafikem Oldřichem Kulhánkem. Po maturitě se oba hlásili na AVU, ale marně. Marko přešel na pedagogickou fakultu, rozhodl se vystudovat český jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu, školu ovšem nedokončil a narukoval. Právě na vojně založil posádkovou kapelu a také začal kreslit. Důstojníkům se jeho portréty líbily, a tak brzy získal status posádkového výtvarníka.
Po vojně se uchytil v propagačním oddělení Kulturního domu na Vinohradech. Později získal zaměstnání výtvarníka v Československých aerolinkách. V roce 1968 se opětovně začaly vydávat příběhy Jaroslava Foglara. Marko se přihlásil do konkurzu a ten vyhrál. Nastalo hektické a zároveň krásné období; Rychlé šípy mu učarovaly.
Tehdy se stal kreslířem na volné noze. Podobným způsobem jako trampování nebo Rychlé šípy fascinovala Marko Čermáka hra na banjo:
Nežil jsem pro nic jiného. Cvičil jsem mnoho hodin denně.
V roce 1965 se stal jedním ze zakladatelů bluegrassové skupiny Greenhorns (později se museli přejmenovat na Zelenáče), spolu s Janem Vyčítalem a Josefem Šimkem. Během let stanuli Zelenáči na vrcholu slávy. Koncertovali, natáčeli pro televizi i rozhlas, vydali řadu LP desek.
Marko Čermák ve druhé polovině 80. let z kapely odešel a založil Paběrky, kapelu, se kterou zůstal a vystupuje dodnes. Od Americké bluegrassové asociace získal prestižní ocenění za přínos k rozšíření pětistrunného banja a country a bluegrassu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Carl Jung: Obrazy duše. O hranicích mezi rozumem a šílenstvím, o touze myšlení po diagnostikách
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
-
Petr Chudožilov: Lahvová pošta. Záblesky svobody na dně půllitrů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.