OSUDY - Marie Strettiová: O starých časech a dobrých lidech

r_2100x1400_vltava.png
r_2100x1400_vltava.png
Poslední čtvrtina 19. století... Idylické dětství v poklidném Kostelci nad Černými lesy i návštěvy u babičky v rozrůstající se Praze zachytila pravnučka Josefa Jungmanna Marie Strettiová ve vzpomínkovém vyprávění "O starých časech a dobrých lidech". Předvánoční osudy představí ve vybraných kapitolách z knihy kaleidoskop každodenních drobných událostí, školní docházku, Vánoce a další svátky i první návštěvy pražských divadel a plesů. Poslouchejte 21. - 23. prosince vždy v 11.30.

Marie Strettiová se narodila v roce 1876 ve známé a velice vážené pražské rodině -její pradědeček nebyl nikdo menší než autor pětidílného Slovníku česko-německého Josef Jungmann, vůdčí osobnost obrozeneckého hnutí, významný a už za svého života uctívaný vědec, jehož práce dala základy moderní češtině. Marie přišla na svět v rodinném měšťanském domě na Františkánském plácku; a už dva roky po jejím narození byl plácek přejmenován na Jungmannovo náměstí a uprostřed byla odhalena Jungmannova socha. O slavném pradědečkovi i celé rodině se Marie už jako dítě dovídala od své babičky; a také už od dětství dobře poznávala tehdejší pražskou vlasteneckou společnost. S rodiči - její otec byl právník - se sice velmi brzy přestěhovala do Kostelce nad Černými lesy, ale do Prahy přijížděla - jako dítě i mladá dívka, vstupující do společnosti - několikrát do roka. O tehdejším životě, lidech a dobových zvycích v Praze, ale i v poklidném Kostelci napsala v roce 1939 vzpomínkovou prózu "O starých časech a dobrých lidech". S láskou i humorem v ní zaznamenala rodinnou historii a zachytila nejrůznější postavy a postavičky, které její dětství v Praze a v Kostelci obklopovaly. Memoáry autorka věnovala svým vnučkám, ale čtivé, živě napsané vzpomínání získalo daleko širší okruh čtenářů a kniha vyšla v několika vydáních. Marie Strettiová zemřela v roce 1953; její knížka je dnes je už pozapomenutá a objevíte ji jen v antikvariátech - to však neznamená, že zestárla a ztratila na zajímavosti. Právě naopak - s věkem vzpomínky ještě získávají na starosvětském půvabu a život, který měl svůj pevně daný řád, můžeme autorce a jejím současníkům jen závidět.

Pro vltavské Osudy vybrala Jarmila Konrádová vyprávění o pražském i kosteleckém životě - o rodině a přátelích, o škole i svátečních dnech, o návštěvě velké Národopisné výstavy i o tanečních zábavách.