Osudy Lubomíra Tyllnera. Rozhlasové vzpomínání etnomuzikologa a popularizátora lidové kultury

Lubomír Tyllner (*1946 v Praze) vyrůstal ve středočeské obci Sluhy v rodině strojního kováře a kulturně zaměřené matky, která se aktivně angažovala v činnosti místního Sokola. Lubomír se proto už během školní docházky začal učit na klavír a rozhodnul se ke studiu na vojenské konzervatoři v Roudnici nad Labem. Vedle piana se věnoval hře na lesní roh a tuto specializaci využil i při svém profesionálním angažmá u vojenské dechové hudby v Táboře.

Lubomír Tyllner|foto:Akademie věd České republiky

Zatímco interpretační schopnosti si následně rozšířil během let studia klavíru na státní konzervatoři v Praze, teoretické vědomosti si prohloubil studiem hudební vědy a etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Když se poté usadil v jihočeském Táboře, našel cestu i k české lidové zpěvnosti a studiu lidové kultury.

Po řádce let praktického angažmá u vojenské dechové hudby se odhodlal ke změně a stal se odborným asistentem Pedagogické fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Po roce 1989 se Lubomír Tyllner stal kmenovým zaměstnancem Etnologického ústavu v Praze a vypracoval se do pozice předního etnomuzikologa.

Zmíněnou vědeckou instituci pak řadu let řídil a i díky tomu výrazně přispěl k rozvoji etnomuzikologie v Čechách. Inicioval řadu dokumentačních a badatelských projektů a též se autorsky podílel na přípravě mnoha odborných publikací. Velkou zásluhu měl také při obnově kontaktů s německým univerzitním a vědeckým prostředím, a to především díky studiu vztahů české a německé lidové písně.