Osudy Josefa Pleskota. Rozhlasové vzpomínání jednoho z nejvýraznějších současných architektů

14. listopad 2025

Josef Pleskot patří k nejvýznamnějším českým architektům současnosti. V publikaci Rostislava Šváchy „Česká architektura a její přísnost“, z padesáti nejdůležitějších staveb 1989–2004 u nás, které autor v knize uvádí, čtyři pocházejí právě z tvůrčí dílny Josefa Pleskota.

Technická spolupráce: Jiří Flossmann
Připravil: Jiří Kamen
Premiéra: 3. 11. 2025

V Osudech architekt Pleskot vypráví nejen o svém životě, o svých stavbách, které ovlivnily především podobu Litomyšle, Ostravy a Prahy, ale také o svém vztahu k české krajině, našim městům a také historii. Vypráví o svém chápání umění, včetně nového cirkusu.

Ve dvou dílech svých Osudů se Pleskot věnuje Praze. Jeho pojetí české metropole řadím po bok pražské „klasiky“ A. M. Ripellina nebo Ch. Norberga-Schulze. Pleskotovo svědectví o Praze považuji o to cennější, že svými stavbami vstoupil do nitra města. Svou pražskou přítomnost si architekt ozřejmoval i v dialogu s jejími tvůrci, na které navazoval: například svým oltářem ve vinohradském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně s Jože Plečnikem. 

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, oltář

Své „osudové“ vyprávění architekt končí vyznáním eseji filozofa Martina Heideggera „Polní cesta“, který ho provází celým životem. A právě fenomén cesty patří k důležitým prvkům jeho pojetí architektury.

O Pleskotově roli v české architektuře svědčí i pasáž za zmíněné Šváchovy publikace o architektově tunelu procházejícím náspem Prašného mostu na pražském Hradě:

Po Přikrylově Galerii Benedikta Rejta v Lounech zde česká architektura 90. let dosáhla svého vrcholu – třetí neznám –, což potvrdilo také udělení evropské ceny Brick Award 2004.

autor: Jiří Kamen
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.