Osudy Josefa Kouteckého. Rozhlasové vyprávění lékaře, vědce a zakladatele dětské onkologie v Československu
Ve věku 88 let zemřel v pátek lékař Josef Koutecký, byl přednostou kliniky v motolské nemocnici a také děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Za svůj život vyléčil tisíce dětských pacientů, získal řadu nejvýznamnějších ocenění a byl také literárně činný.
Život s medicínou, uměním a vědou Jen málo lidí o sobě asi může říci, že prožili tak bohatý život naplněný nejen smysluplnou prací, ale i láskou k lidem, zvířatům i umění, jako prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Jeho životním krédem se stala povinnost a radost dávat, rozdávat se – ale stejně s tím právo brát, tedy radovat se ze všech krás světa.I když jako dítě chtěl být sedlákem a později učitelem, nakonec zvítězila touha stát se lékařem. Už během studií na gymnáziu ho uchvátila biologie. V září 1949 složil přijímací zkoušky na lékařskou fakultu v Praze, kde studoval s obrovským zápalem. Chtěl se věnovat dětskému lékařství, což se mu podařilo v květnu 1957, kdy nastoupil na kliniku dětské chirurgie v Praze na Karlově. Po několika letech tam zjistil, že se u nás vůbec neprovozuje obor dětské onkologie, a začal se proto problematice léčby nádorů u dětí cíleně věnovat. Obor, který u nás do té doby neexistoval, začínal budovat doslova od nuly: tehdy umíralo 97 % všech onkologicky nemocných dětí.
Josef Koutecký přednášel o dětské onkologii, publikoval – a tento obor se začal dostávat do povědomí odborníků. V roce 1974 se stal vedoucím nově zřízené autonomní stanice dětské onkologie při klinice dětské chirurgie v Praze na Karlově. V roce 1978, kdy se tato klinika i s onkologickou stanicí přestěhovala do Motola, bylo vytvořeno samostatné oddělení dětské onkologie. Oddělení se rozrůstalo a za dalších pět let se z něho stala klinika a Josef Koutecký jejím přednostou.
V léčbě nádorových onemocnění se objevovaly první úspěchy i díky tomu, že J. Koutecký začal zavádět v tomto oboru chemoterapii, poukazovat na multidisciplinární a interdisciplinární charakter tohoto oboru z hlediska diagnostiky i léčby, ale současně se snažil věnovat velkou péči také psychologickým aspektům terapie. I díky jeho nezměrnému úsilí tento obor nakonec dosáhl výsledků téměř zázračných: v současné době je léčba úspěšná u 83 % onkologicky nemocných dětí a mladistvých.
Stejný důraz jako na léčení však Josef Koutecký kladl na akademickou činnost a výuku mediků. Byl děkanem lékařské fakulty UK v Praze, prorektorem Univerzity Karlovy pro vnější vztahy, budoval teoretické ústavy a obory dětského lékařství na fakultě. Stal se též zakládajícím členem Učené společnosti ČR a v letech 1998-2002 byl jejím předsedou. Medicína je podle jeho slov obtížná proto, že lékaři neustále pracují s lidmi, kteří cítí bolest, strach, utrpení a úzkost o sebe nebo své blízké – a lékař se s tím musí vyrovnat. V tom mu byla vždy velikou oporou především rodina – manželka a tři děti – a v nemenší míře i víra, ale také hudba a výtvarné umění. Byl členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie, Správní rady Akademie výtvarných umění, Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků atd., zahajoval řadu výstav, křtil mnoho desek a knih.
Za svůj život získal Josef Koutecký i řadu ocenění, včetně medaile Za zásluhy od prezidenta republiky v r. 1996, Medaile Josefa Hlávky, Medaile J. E. Purkyně, Zlaté medaile 2. LF UK, Zlaté medaile UK nebo Čestné medaile Akademie věd ČR DE SCIENTIA ET HUMANITATE OPTIME MERITIS. V roce 2010 obdržel vysoce prestižní ocenění Národní cenu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie, o pět let později převzal též Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína.
Pořad byl natočen ve spolupráci s Učenou společností, jíž byl prof. Koutecký zakládajícím členem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
